Vadí vám střet zájmů u Andreje Babiše?Anketa
Maličké vesničky Voskresenka a Novogradka od sebe dělí jedna ulice, po níž sem každý den dvakrát zajíždí maršrutka, dodávka uzpůsobená jako malý autobus, z metropole Omsk. Jde o stokilometrovou štreku plnou výmolů. Ostatně v Omsku si skoro každý pamatuje na účinkování Jaromíra Jágra v místním hokejovém mužstvu Avantgard a všichni jednohlasně říkají: „To je chlapík, jeden z nejlepších hokejistů na světě.“ Ve zmíněných vesničkách to ještě pár obyvatel umí říct i lámanou češtinou.
ParlamentníListy.cz vyváženě a objektivně k tématu Ukrajina
Babička je Češka
„Moje babička umí ještě pár slov česky. To je toho, moje babička umí ještě vyprávět české pohádky," překřikují se kluci, co přijeli domů z fotbalového tréninku v maršrutce spolu s reportérem ParlamentníchListů.cz. Vesnice Voskresenka je opravdu jen pár desítek domů kolem jedné silnice, Novogradka je větší, tam mají tři obchody. Zamířím k Alexandru Kadrmasovi, kterého zde všichni znají. Vždyť za časů SSSR léta vedl místní sovchoz. S ženou Chochlujkou, jak v Ruské federaci nazývají Ukrajince kvůli jejich kozáckým účesům podobným chocholům, bydlí v malém domku kousek od zastávky. Usadíme se na zápraží.
Reportér ParlamentníchListů.cz byl i na západě Ukrajiny:
Vladimir Putin je...Anketa
Čtyřiasedmdesátiletý Alexandr hned spustí: „Dříve se žilo lépe. Vedl jsem sovchoz a chovali jsme krávy, prasata, ovce, kozy, prostě skoro všechen domácí dobytek. Pěstovali pšenici, brambory a byl dostatek. Lidé byli zvyklí pracovat a ne jen koukat, z čeho vymlátit co nejvíc peněz, jak je to dnes. Teď tady okolo hospodaří jen pár firem, pěstují hlavně pšenici, protože není moc náročná a zdejším lidem prý platí hrozně málo. Mladí utekli do města, starší si zvykli na zahálku a chlastají vodku. Čeština vymírá, už ji zná jen pár důchodců." Česky hovoří Saša celkem dobře, ale moc už prý nerozumí.
Pláč kvůli Ukrajině
Na zápraží popíjíme šťávu z břízy. „Když jsem chodil do školy, byly čtyři lampy po pravé i po levé straně. To nám muselo stačit. Na polích se pak dělalo všechno ručně. Ostatně na zahrádkách máme všichni malá hospodářství. Nikdy jsem v Česku nebyl, ale tatínek mnohokrát. Hlavně tam jezdil na zemědělské výstavy," doplňuje. Ven za námi přijde jeho manželka. Svatbu měli v roce 1962, vychovali tři děti a dnes už jsou několikanásobnými prarodiči. „Válka je strašná, ale na Ukrajině ji nezavinil náš prezident," podotkne stroze k bojům u západní hranice Ruské federace.
„Na Ukrajině si tu kaši sami navařili, tak ať si ji sami vyžerou. Střílejí se tam navzájem, je to hrozné. Vladimir Putin není viníkem, vždyť Rusko na Donbasu pomáhá, jak může. Pořádá humanitární sbírky, potřebným lidem nabízí azyl. Když vidím ta zvěrstva v televizi, pláču," říká jeho žena. „Putin se snaží všem měřit stejným metrem. Kdo pracuje, má se dobře. Kdo chlastá, nemá nic," dodává. Její otec zahynul za druhé světové války v roce 1941 u Leningradu a až v roce 2008 našli na místě bojů při průzkumech jeho ostatky.
Psali jsme:
V Repince jen pár škol
Na Sibiř přijel děd Alexandra Kadrmase na začátku minulého století z Ukrajiny. Hned zpočátku se mu dařilo a zanedlouho vládl velkému hospodářství. Pak ale přišla bolševická revoluce, a když uslyšel, jak se zachází s hospodáři, vše prodal, žal utápěl ve vodce a jednou ve své chalupě nešťastně uhořel. Syn Josef, otec Alexandra, se narodil v roce 1912. Ostatně i Kadrmasovy dnes už trápí stařecké nemoci a jak sami říkají, čas tráví po doktorech. Nyní se roznemohl i vnuk, který k nim přijel na prázdniny. Pořád se prý cachtal u rybníka, popíjel studené mléko a nyní má vysoké teploty až hrůza. Reportér ParlamentníchListů.cz proto už dlouho nezdržoval, večer se uložil v nedalekém březovém háji a ráno si prohlédl největší z místních vesnic Repinku. Deset obchodů, několik škol, dřevěným plotem obehnané hřiště. V létě se na něm hraje fotbal, v zimě hokej.
V roce 2012 bohemisté S. Skorwid a D. Poljakov poprvé zaznamenali a částečně popsali dialekt potomků českých přistěhovalců ve Středním poirtyší, tedy na západní Sibiři, kteří žijí ve vesnicích Repinka, Novogradka a Voskresenka Kalačinského kraje Omské oblasti. Podle posledního sčítání lidu je jich dohromady pětaosmdesát. Na Sibiř se jejich předkové přestěhovali z Ukrajiny v letech 1910 až 1911 v rámci programu rozvoje zemědělství ve východních oblastech Ruské říše, které uskutečňovala vláda P. A. Stolypina. Středněpoirtyšští Češi si stále uchovávají českou řeč i elementy tradiční české kultury - písně, jídlo, svatební obřady - nebo si je alespoň pamatují. Nicméně dva roky poté už je situace úplně jiná, česky tady nemluví už skoro nikdo.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
