Rodina Petráňových z Ústeckého kraje patří mezi ty, které by teoreticky neměly mít s proklamacemi vládního kabinetu problémy. Manželé Jaroslav (hasič-strojník na letišti) a Šárka (podnikatelka v maloobchodu) jsou oba celý život pracovně aktivní, od nového roku si přijdou na navýšení příspěvku na druhé dítě. Jaroslavův bratr, hasič a vzděláním elektrotechnik, Milan, má rovněž dvacet let stálé zaměstnání, kde se může těšit na vyšší daňové úlevy, jelikož má po rozvodu v péči dva syny. Všichni, včetně babičky, mají také vyřešen problém s bydlením, jelikož se starají o dvě nemovitosti, v klidné a nepřizpůsobivými živly nepoznamenané části jinak ekologicky pošramoceného kraje.
Přesto se ani v jejich očích česká společnost, potažmo politika, nejeví jako ideální, jak ParlamentnímListům.cz prozradili během letní siesty v obci Kryry-Stebno na Lounsku, nedaleko níž sídlí mimochodem jedno z loni otevřených azylových center pro uprchlíky.
Co si jako představují za těch pár stovek?
Jednou z novinek uplynulého týdne je právě vládou schválená sleva na dani. „Příští rok by ve srovnání s letošním rokem měla na druhé dítě stoupnout o 200 korun měsíčně a na třetí a každé další dítě o 300 korun měsíčně,“ ohlásil premiér Bohuslav Sobotka. Daňová úleva, která tedy přináší nově při druhém dítěti 2400 korun ročně navíc, nechává přítomné dospěláky chladnými. „Co si jako představují? Je to nic. Jako to nesmyslné zvýšení důchodů o padesát kaček,“ zanívá od dvaačtyřicátníka Milana Petráně. Za starší generaci se vyjadřuje seniorka Dáša, vyučená zahradnice a bývalá vedoucí prodejny potravin: „Zvýšení důchodů, to byl výsměch. Všechno je přitom čím dál dražší. Manželé to mohou tahnout ve dvou, ale když člověk zůstane sám...“ Podle matky dvou dětí Šárky dnes důchodci „ ještě musí pracovat, aby vůbec přežili“.
„Je to výsměch mladým rodinám i důchodcům, kterých bychom si měli vážit, ocenit je, protože celý život pracovali a přispívali do sociálního systému, který by jim nyní měl solidaritu vracet,“ dodává Milan. Podle něj, přestože na syny ve své péči výživné řádně dostává a nepatří mezi skupinu obyvatel ohrožených sociálním vyloučením, právě situace samoživitelů a samoživitelek v naší zemi není růžová, ačkoliv jde o téma mnohem závažnější. „Zálohované výživné nejsou schopni vyřešit několik let. A to přitom chybí na dítě i statisíce a nikoho to nezajímá!“ upozorňuje, kam by měla pozornost vůči dětem a rodičům skutečně směřovat. „Řeší kraviny, ale to důležité vůbec. Proto by to měli položit,“ shrnuje.
Psali jsme:
Otcovská dovolená? Jen čas pro chlapy dostat se z kocoviny
Také manželský pár si představuje podporu rodin jinak než pár smrknutých stovek strhnutých z daní. „Každá koruna dobrá, ale není to žádná novinka. Motivovat rodiče, aby si pořizovali děti, to je tu už dlouho. Ale aby šlo nyní o podporu rodiny v takové míře, aby byla skutečně motivující, to tedy opravdu není,“ říká sedmačtyřicetiletá „hlava rodiny“ Jaroslav Petráň. „Ani ‚otcovská dovolená‘ není nic nového,“ dodává k nápadu, který rovněž koalice prezentuje jako novátorský přínos. Kritizuje jej i otec-samoživitel Milan. „To je dobré tak akorát na to, že mají chlapi čas se pořádně opít a pořádně se z toho dostat. Prostě dostali od vlády prostor na oslavu,“ říká ironicky.
Hasič Jaroslav a podnikatelka Šárka.
„Vychovat děti, to je dnes částka, která se počítá v milionech. Přidaných 200 korun měsíčně pro pracujícího, to jsou drobné, ale motivace to sama o sobě není,“ pokračuje Jaroslav, podle něhož údaje o Česku jako přední evropské ekonomice s jednou z nejnižších nezaměstnaností jsou jen populistické řeči: „Blíží se volby – každá vláda se chlubí úspěchy, a neúspěchy strká do pozadí. Ekonomika nahoru sice jde, ale ta čísla se hodně liší.“ Dalším problémem pak je, že sice nezaměstnanost klesá, ale za minimální mzdy se leckdy nedá dělat. „Řadě lidí se pak pracovat nevyplatí. Radši ‚hnijí‘ doma. Je to kombinace nízkého ohodnocení a lenosti skupiny lidí, která si zvykla na sociální dávky, uspořádala si dle toho život tak, že vyžijí a vyhovuje jim to tak. Dávky mají smysl, ale ne vždy je plně využit. Nelze se pak divit, že řadu profesí tu pak vykonávají cizinci.“
Věší nám migranti bulíky na nos? Kdo by vykupoval majetek ve válečné zóně...
To často proimigrační politici využívají – spolu s argumentem zvýšení porodnosti – jako důvod, proč se nebránit přijetí migrantů jako nové, zejména dělnické pracovní síly.
Populační křivku a dostatek peněz na důchody, ale migranti nespasí ani tady, ani v Německu, které si je pozvalo. „Mimochodem nikde nebylo psáno, kolik pokusů Německo udělalo pro motivaci rodin s dětmi. Když se dostali do úzkých, hodlají to řešit migranty. Ale naučit je pracovat nebude jen tak...“ říká Jaroslav.
Hovoříme zhruba deset kilometrů od uprchlické ubytovny v Drahonicích. Jaroslav přidává i svůj obecný názor na migraci:
„Přestože nejsem ovlivněn českými médii a čerpám informace i z jiných zdrojů, včetně zahraničních, myslím si, že je migrace řízená, koordinovaná, protože ty lidi musí něco motivovat, aby šlapali pěšky, tahali s sebou děti, ta cesta něco stojí. Že prodali majetky, aby se na ni mohli vypravit a zaplatit si převoz, se mi zdá jako nesmysl: Kdo by to od nich kupoval ve válečné zóně? Někdo jim slibuje ráj na zemi, a pak jsou tu zavírání v azylových centrech, ráj se nedostavil, a tak vzniká rozbuškové prostředí,“ nediví se; avšak kdo je tím, kdo „stěhování národů“ iniciuje, není podle něj jedoznačné říci. „Těžko říct, zda převaděčské bandy. Může to být i americká CIA... Každopádně se sem s nimi tahnou radikálové a bezpečnostní složky budou mít složitou práci to ohlídat,“ míní a dodává, že vrátit uprchlíky zpátky je utopie.
Kdysi bývali běženci i přímo v obci, kde hovoříme. „Začátkem devadesátých let přicházeli z bývalé Jugoslávie. Život s nimi byl v normálu, ale přeci jen – národnostně nám byli blíže než v současnosti ti převážně z Afriky a Asie,“ doplňuje Milan, podle kterého tisíce uprchlíků naše ekonomika rozhodně neutáhne a problém se vůbec neřeší dostatečně rychle a efektivně.
Bývalý běženecký tábor ve Stebně, dnes opuštěný a zničený. S uprchlíky - z Jugoslávie - zde během fungování objektu starousedlíci problém neměli.
Referendum by mělo smysl, až se uklidní vášně
V posledních dnech hýbe nejen Českou republikou téma Brexitu a smysluplnosti Unie obecně. „Odchod z Unie... to je na delší diskuzi, co by to přineslo a co bychom ztratili. Evropa je ekonomicky provázaná a my nejsme natolik silná země... Národ je naštvaný, impulzivně se vyřknou názory. Lidé strašně rychle zapomínají. Reagují v krátkých obdobích – nepřemýšlejí ani moc dopředu, ani moc do minulosti, aby se z ní poučili. Referendum by mělo smysl, až se uklidní vášně. Je ale otázka, zda se uklidní... A také jak by hlasování dopadlo dnes či za dva roky. Protože žvanilové hned po referendu ve Velké Británii vynášejí prognózy o tom, jakým směrem se bude Evropa ubírat... přitom vše může být úplně jinak.“
„Referendum o vystoupení z Evropské unie je nesmysl, protože jsme moc malá zemička, neschopná se sama řídit, jak ukázalo posledních pětadvacet let po sametové revoluci. Co sedí za individua v naší vládě, to je obraz někdy téměř demence,“ říká bez skrupulí Milan Petráň a pokračuje: „Většina nemá nikde uplatnění, tak jdou do politiky. Umí akorát řečnit u pultíku, to je všechno.“ Na otázku PL, co by tedy měli dělat, zní lakonická odpověď: „Nic! Odejít a nechat to těm schopným. Nechat se vystřelit na Mars.“ Vést stát by podle něj měli ti, jimž jde o občany a mají zkušenosti s řízením lidské síly. „Protože bez lidí to nejde. Vemte si Baťu; ten se o své dělníky uměl postarat, zabezpečil je, zajistil ubytování... Pochopil, že se o své lidi musí postarat, aby i on dosáhl úspěchu,“ dodává.
Podnikatel se tu cítí jako chudák
Původem Pražanda Šárka dříve pracovala mimo jiné i v Jednotě (dnes síť Coop) a poté se dala na cestu podnikání. Prodává v Žatci sortiment dřevěných hraček, elektronických cigaret a nyní bude otevírat již druhý second hand v Mostě. Za podnikatelské úspěchy rozhodně nevděčí tomu, jaké podmínky mají OSVČ v této zemi. „Jak se tady cítím jako podnikatel? Jako chudák,“ konstatuje. Podle jejího manžela jsou dnes živnostníci házeni do jednoho pytle jako banda zlodějů, která krátí daně, a přitom je to v mnohem masivnějším měřítku parketa velkých firem v daňových rájích, z nichž český stát nemá ani korunu. „Registrační pokladny to nevytrhnou, jen naštvou lidi,“ říká.
„Já EET nepotřebuji. Všechno si vedu už dneska. Akorát nás to bude něco stát a nevíme pořádně, jak to bude fungovat,“ souhlasí s ním Šárka. Snaží se v rámci své činnosti zákazníky oslovovit i mimo kamenný obchod. Právě v souvislosti s tím ji příchod elektronické evidence tržeb děsí. „Jezdíme na různé akce, veletrhy a podobně. Neumím si představit, pokud se tam všichni připojíme. Nebo pokud nepůjde síť. Navíc v tom frmolu, který tam při prodeji je...“ přemítá.
Samoživitel Milan letos svépomocí rekonstruuje sto let starý domek, proto se ParlamentníListy.cz i jeho ptají v souvislostí s potřebností EET na názor na řemeslníky a živnostníky, s nimiž má zkušenost. „Poctivost, ta se neřeší diktátem a buzerací, k té je potřeba dlouhodobě vychovávat,“ reaguje stručně.
Dvaačtyřicetiletý Milan dojíždí přes dvacet let do zaměstnání do Karlovarského kraje a ve svém bydlišti na Lounsku se stará o dům s pozemky.
Ministr financí Andrej Babiš, iniciátor EET, zklamal. „Spousta lidí do něj vkládala naděje. Stejně jako předtím do Věcí veřejných. Lidé jsou nepoučitelní a naivní,“ připomíná Jaroslav. „Babiš mluvil dobře. Člověk si říkal ‚ten má peněz dost‘. A podívejme, jak to dopadlo,“ přitakává mu manželka.
Kormidelníky by to chtělo omladit
Naopak nijak zvlášť kritický tón nezaznívá směrem k prezidentu Zemanovi. „Ten mi zrovna nevadí,“ říká podnikatelka Šárka. Zásadní problém s ním nemá ani Jaroslav. „Ve všem se s ním neshodnu, to asi ne. Občas řekne něco ostřejšího, ale je prostě takovej,“ myslí si a zamýšlí se nad tím, zda něco v české společnosti změní nadcházející volby, ať krajské, parlamentní či prezidentské: „Lidí volí furt stejné strany, velké. Kormidlo si předávají stále titíž. Chtělo by to omladit, ale nová hnutí, která vznikají, nenabízejí rozumný program. Prezentují většinou radikální názory, které nikam nevedou. Ve třicátých letech taková strana vyzdvihla Hitlera na vrchol a pak se s tím svezlo celé Německo. Vymezila se vůči určité skupině obyvatel, za zasazeným semínkem nenávisti zůstalo plno mrtvých... Nevím, zda bude dobré volit radikální strany, které se staví na odpor vůči migraci...,“ přemítá.
I slovenský premiér podle něj pohořel na vytváření strachu z migrace: „Tím neříkám, že by nebyla nebezpečím. Je. Krajské a senátní volby mohou poměr sil změnit, chování voličů může být ale nevyzpytatelné.“
Europoslanci rovněž na pranýři
Protože další „exemplární zbytečnost“ – emisni limity týkající se i sekaček na trávu – tento týden schválili unijní politici, nezůstává nit suchá ani na nich. „Co já ovšem naprosto nechápu, jsou kšefty s emisemi,“ předestírá Milan: „Prodáváme povolenky bohatým státům a ony mohou vypouštět sajrajt. Ale ovzduší je pro naší modrou krásnou planetu jen jedno. A emise na sekačky – to je další výplod polodemence ze strany pár senilních europoslanců,“ komentuje regulaci, které aktuálně prošla europarlamentem.
„Hrajeme si na čistotu ovzduší, a pak to prodáme do Číny, kde vypouštějí kdeco do vod, ovzduší; to najednou nikdo neřeší, a přitom jde o globální problém,“ dodává s tím, že pak se tady bijí naši poslanci do prsou, jak řeší ekologii nic neřešícími dotacemi na kotle a tím, že budou jako inkvizice chodit „od domu k domu“ kontrolovat, kdo čím topí.
„Všemi těmito opatřeními – kontrolou otopu nebo držení zbraní a podobně – jen vytvářejí horší mezilidské, sousedské vztahy,“ uzavírá „péči o blaho“ ze strany našich zákonodárců.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
