V předchozím textu uvedly ParlamentníListy.cz zkušenost sociální pracovnice Mileny Černé, která řekla, že chudí senioři se často stydí o svých potížích hovořit. Zeptali jsme se ještě v dalších neziskových organizacích, a tam nám neveselé skutečnosti potvrdili. V rozhovorech se sociálními pracovníky jsme se dozvěděli další věci a vyslechli další příběhy nešťastných seniorů. V posledních dnech je také horkým tématem snížená valorizace penzí. Seniory toto politické rozhodnutí silně znepokojuje.
„V současné situaci, kdy se vláda snaží snižovat výdaje ze státního rozpočtu a chce upravit pravidla pro valorizaci, není seniory dobře vnímána snaha o snížení částky, která jim má být vyplacena. Vláda si tuto valorizaci sama nastavila – ovšem v době, kdy byla inflace cca 4 %,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jana Ullmanová, sociální pracovnice odborné sociální poradny NADĚJE v Klášterci nad Ohří. Situaci podle ní nelze vidět černobíle: „Pokud totiž nebude na výplaty důchodů dlouhodobě, pocítí to ve výsledku všichni. Je nutno vysvětlit pravidla a důvody, ne rozeštvávat proti sobě důchodce a pracující.“
Ulmannová také potvrzuje, že nedostatek financí nutí seniory výrazně šetřit na jídle: „Nekoupí si kvalitní maso a často ani čerstvé ovoce. Případně si koupí zeleninu a ovoce poškozené, ve slevě, protože stojí méně. Nekupují tzv. zbytečnosti, koupí jen základní potraviny nejlevnějších značek. Šetří výrazně na službách, např. na kadeřníkovi, také na kultuře či na nákupu oblečení,“ popisuje neutěšenou situaci mnoha seniorů sociální pracovnice.
Paní Drahoslavě z pražských Stodůlek je osmasedmdesát let. Už deset let je vdovou, dcera pracuje a žije v Praze se svou rodinou, syn žije v zahraničí. Drahoslava bydlí ve čtyřpokojovém bytě v panelovém domě na sídlišti, její měsíční výdaje na energie, jídlo, hygienu a léky se pohybují mezi 8–10 tisíci korunami. Seniorka má také malého pejska, kterého musí krmit. Její penze přitom činí dvanáct a půl tisíce korun. Prý mnohokrát upřednostnila nákup krmiva pro psího společníka, a sebe odbyla jen suchým rohlíkem...
Chystáte se ke koupi elektromobilu?Anketa
„Ty dva tisíce, které paní z důchodu přibližně zbývají, šetří, nebo si za část z toho koupí nějakou maličkost,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz Jan Bláha, dobrovolník z Charity Praha, který nám paní Drahoslavu uvedl jako modelový případ.
„Paní je představitelkou skupiny lidí, která není zvyklá si říkat o pomoc. Tito lidé nechodí na úřady s žádostmi, nezmíní se o své situaci blízkým. Nepůsobí na první pohled ani jako chudí lidé. Aktivní život prožili v době, kdy bylo normální tvrdě pracovat a nestěžovat si. Jsou tak zvyklí,“ říká Jan Bláha.
Tento muž chodí v rámci svého volného času navštěvovat seniory. Pomáhá jim s nákupy, s úklidem, ale ve většině případů prý stačí jen vlídné lidské slovo. Co se týče nákupů, prý už několikrát pořídil svým svěřencům nákup ze svého. „Pro mě je těch pár stovek částka, která nebolí. A jim to pomůže. I když je na nich často vidět, že jsou v rozpacích, protože nejsou zvyklí pomoc přijímat,“ svěřuje se s dojemnou zkušeností Jan Bláha.
Fotogalerie: - Vysmátý Feri u soudu
Organizace Život 90 se také věnuje seniorům. V rámci komplexní pomoci provozuje na čísle 800 157 157 linku důvěry, tzv. Senior telefon. „Linka funguje zdarma, je anonymní a nonstop se na ni mohou obrátit lidé starší 60 let anebo jejich blízcí s různými starostmi, se kterými si sami neví rady. Poskytujeme podporu při psychické nepohodě, úzkosti, osamělosti, obtížích v rodinných vztazích, v rámci podezření na domácí násilí nebo zanedbání péče, či při akutních krizových situacích jako například ztráta blízkého člověka nebo dokonce myšlenky na ukončení života,“ popisuje ParlamentnímListům.cz smysl linky její vedoucí Aneta Mundok Nitschová.
ParlamentnímListům.cz popsala nedávný případ muže, který na linku volal postupně několikrát: „Naši konzultanti mu poskytli bezpečný prostor, aby mohl hovořit o svých obtížích. Kromě osamělosti se nakonec svěřil s tím, že má problém vyjít s penězi a neví, co má dělat. Pán skoro nechodil, nákupy mu zařizovala nárazově sousedka a jeho jediný komunikační prostředek představoval telefon. Družka mu zemřela, děti neměl, zkrátka byl na vše sám a důchod už mu nestačil na to, aby mohl žít důstojně, i když žil skromně.“
Po zjištění všech reálií byl muž nasměrován na odbor sociálních věcí a přišla za ním terénní sociální pracovnice, která mu pomohla zařídit příspěvek na bydlení. Díky němu může nadále žít v nájemním bytě. Dosáhl také na příspěvek na péči, takže si může dovolit i pečovatelskou službu. „Pán poznal, že nemusí být na vše sám a poděkoval nám, že se mohl svěřit a nebyl odsuzován, ale dostalo se mu pomoci,“ popsala nám konkrétní příběh vedoucí Senior telefonu.
Na lince prý zatím neevidují zvýšený nárůst hovorů. „Myslím, že to bude přicházet postupně, podle toho, jak se situace bude dál vyvíjet,“ říká Mundok Nitschová. A zdůrazňuje, že prioritou Života 90 je adresná pomoc: „Je zde totiž opravdu velký počet lidí, ke kterým se pomoc nedostane. Je totiž možné, že měli potíže už dříve, před inflací. Měli dluhy, nebo i exekuce, a to mnohdy ani ne svou vinou, ale třeba kvůli dětem. Tito lidé často ani neví, že mohou o pomoc žádat,“ potvrzuje tak slova, která jsme už několikrát slyšeli.
Celý valorizační systém je podle Mudok Nitschové nešikovně nastaven: „Valorizace se sice dotýká všech penzistů, ale je výhodnější pro lidi, kteří už vyšší důchody mají. Těm s nízkými důchody moc nepomůže. Navíc ve chvíli, kdy se důchod zvýší těm, kteří souběžně pobírají nějaké jiné sociální dávky, např. na bydlení nebo v hmotné nouzi, tak o tyto dávky přijdou. Životní úroveň těch lidí tak zůstane prakticky stejná,“ vysvětluje pracovnice Života 90.
Nízké důchody přitom mají různé důvody. „Ti lidé často pečovali o někoho z blízkých, nenahlásili se ale na úřadu práce, nepožádali o dávku, protože o tom prostě nevěděli. Dalším důvodem je pak velmi nízká finanční gramotnost, to platí ale obecně pro společnost,“ vysvětluje vedoucí telefonické linky. I když se dnes výše průměrného důchodu pohybuje okolo 20 tisíc korun, naprostá většina seniorů na ni nedosáhne. Z několika tisíc je pak velmi těžké vyžít.
„Lidé mají problém zaplatit nájem, ale týká se to i těch, kteří bydlí v domech, které postavili vlastníma rukama,“ říká Mundok Nitschová. „Děti vylétly z hnízda, manželka nebo manžel zemřeli, a utáhnout najednou sám provoz celého domu, je opravdu těžké.“
Co se týče tzv. spotřebního koše, dle Mundok Nitschové si senioři nemohli příliš dopřávat ani v předchozí době, ale maso nebo ovoce a zelenina jsou pro ně v posledních měsících opravdu tabu. Řešením prý přitom nejsou ani potravinové banky, kde je téměř nemožné sehnat čerstvé potraviny.
„Mezi seniory jsou samozřejmě rozdíly, někdo si raději odepře několik večeří, aby mohl jít za kulturou, ale je stále dost těch, kteří by se rádi dobře stravovali. Jenže kvůli vysokým cenám nemohou. A špatná výživa se samozřejmě odráží i na zdravotním stavu,“ říká Aneta Mundok Nitschová. A dodává, že mnoho seniorů se nechává zlákat i reklamou na různé výživové doplňky: „Oni jsou o jejich účinku přesvědčeni, ale reálně často tyto výrobky nemají žádnou výživovou hodnotu. To by jim už lépe pomohla a levněji vyšla ta čerstvá zelenina,“ popisuje pracovnice Života 90 nástrahy, se kterými se starší spoluobčané potýkají.
„Je to jedna rána za druhou,“ hodnotí celkově situaci Aneta Mundok Nitschová. „Nejdřív tady byl covid, to byli senioři doslova nahnáni do izolace, a teď sice ven chodit mohou, ale nemají prostředky, aby si třeba zašli na kávu nebo na koncert. Já se jim tedy nedivím, že jsou nespokojení, že mají pocit, že se na ně zapomnělo,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz vedoucí Senior telefonu a Poradenského centra organizace Život 90.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Andrea Novotná
