Pokud denní počet nakažených covidem-19 opět vzroste do tisíců, budete pro zavírání restaurací a obchodů?Anketa
Doposud ovšem redakce nenašla žádný důkaz o padělatelích nebo o padělatelském prostředí, z něhož měly obrazy pocházet. A to je jen jeden střípek do mozaiky.
V předcházejících článcích jsme se podívali na znalecké posudky, které soudkyně Říhová v rozsudku označuje jako nepravdivé, přičemž jsme se z rozsudku nedozvěděli, z čeho takovéto tvrzení vychází, když se jedná o znalecké a odborné posudky, dokonce laboratorní zprávy celkem 26 různých soudních znalců a expertů, kteří originalitu děl nezávisle potvrzují.
Národní galerie v této věci vypracovala jediný revizní znalecký posudek. Na rozdíl od tvrzení obžaloby originalitu zkoumaného díla potvrdil, čímž prokázala správnost znaleckých posudků, které soudkyně plošně označuje jako lživé.
Když jsme se zajímali, kde že si obžalovaní měli falza opatřovat, nedozvěděli jsme se nic. Vlastně na to neumí odpovědět ani soud. Sám totiž přiznal, že se po téměř rok a půl trvajícím odposlouchávání a sledování obžalovaných nepodařilo získat jedinou evidenci potvrzující obstarávání falzifikátů.
Doplňme, že státní zástupce po provedeném dokazování uznal, že vina obžalovaných nebyla prokázána a žádal je v plném rozsahu obžaloby zprostit. Soud všechny tyto skutečnosti odmítl a rozhodnul odsuzujícím výrokem popsaným v prvním odstavci.
Rozhodli jsme se tudíž opět podívat na průběh hlavního líčení, jenž měl být soudem věrně zaznamenáván v protokolu o hlavním líčení. Vážnými rozpory, kdy tento protokol v zásadních pasážích zachycuje výpovědi svědků, obžalovaných i reakce soudu v rozporu se zvukovým záznamem, se zaobírá i Nadační fond proti korupci. Ve věci již podal trestní oznámení.
ParlamentníListy.cz se zjevnými pochybeními soudkyně Říhové při vyhotovování protokolace o hlavním líčení zaobíraly v několika článcích, kde jsme citovali konkrétní případy, kdy soudkyně k odůvodnění viny obžalovaných používá nepravdivou protokolaci, která neodpovídá zvukovým záznamům. Pokud tuto kauzu sledujete a mysleli jste si, že víc už toho být nemůže, dnes se přesvědčíte o opaku.
Soudkyně Říhová v rozsudku například popisuje výpověď znalce Pavliňáka, který před soudem tvrdil, že obrazy malíře Oty Janečka, které v této kauze posuzoval, konzultoval se synem malíře Tomášem. Tomáš Janeček tato díla řádně zařadil do soupisu díla malíře Oty Janečka, avšak jak popisuje soud, znalci Pavliňákovi měl údajně sdělit, že díla zařadil do soupisu na naléhání nějaké ženy a nyní toho lituje.
Když byl soudem svědek Tomáš Janeček v hlavním líčení vyslechnut, a soudkyně Říhová mu popisované tvrzení znalce Pavliňáka přečetla, svědek podle zvukového záznamu uvedl, že si na žádnou takovou situaci nevzpomíná, se znalcem Pavliňákem žádná díla nekonzultoval, a jestli někdy vůbec nějaká díla se znalcem Pavliňákem konzultoval, muselo to být minimálně před pěti lety, ne-li víc, protože se léta neviděli. A jak byla výpověď svědka Janečka zaprotokolována soudem? „Chodila za mnou jedna problematická žena.“
Ještě choulostivější je případ, kdy soudkyně Říhová v hlavním líčení opakovaně zamítala všechny žádosti obhajoby, aby se znalci obžaloby, kteří označili jednotlivá díla za falzifikáty, mohli seznámit s obsahem kladných znaleckých posudků znalců, kteří díla naopak uznali za originály a vyjádřit se k těmto posudkům. Předsedkyně žádosti obhajoby zamítala s odůvodněním: „Znalec tu posuzoval obraz samostatně a není tu od toho, aby hodnotil posudky jiných znalců. Pro srovnání s tím, co uvedli jiní, zde není místo. Prostě nebudeme předkládat, to už jsme tady řešili opakovaně a soud má v tomto ohledu stále stejnou linii.“
Mgr. Marie Benešová
Když však nastala situace, že posudek hlavního znalce obžaloby Petra Pavliňáka byl prokázán jako nepravdivý revizním posudkem znaleckého ústavu Národní galerie, který obraz označil za originální dílo Františka Foltýna, tak předtím, než byl znalec Pavliňák k tomuto dílu v hlavním líčení vyslýchán, mu byly posudky a laboratorní zprávy Národní galerie kýmsi poskytnuty.
Když se obhájce obžalovaných Pavliňáka tázal, kdo mu tyto posudky poskytnul, předsedkyně senátu Říhová se v hlavním líčení spontánně přeřekla a přiznala, že to byla ona, kdo v rozporu se stejnou linií soudu znalci Pavliňákovi poskytnul posudky, aby se mohl připravit a aspoň nějakým způsobem odůvodnit svůj nesprávný znalecký posudek.
Která volební strana předvedla zatím NEJHORŠÍ kampaň?Anketa
Nápadně jsou z protokolů o hlavním líčení vynechávány i veškeré pasáže, které zpochybňují argumentaci znalců obžaloby. Když obžalovaní Fröhlich a Trokan v hlavním líčení namítali, že znalkyně obžaloby na díle viditelnou dataci „1914“ ve svém posudku popsala jako „ nečitelný přípis, asi 1914“, a chtěli vědět, zdali znalkyně vůbec měla dílo při posuzování v rukou a neposuzovala ho pouze podle fotografií od policie, když nedokázala pořádně přečíst jasný letopočet a neexistují žádné předávací protokoly mezi znalci a příslušníky policie, je velice zajímavé, že kompletní pasáže zachycující tyto námitky obžalovaných, byly z protokolu o hlavním líčení vynechány. A to z vyjádření obou. Jak z vyjádření obžalovaného Fröhlicha, tak z vyjádření obžalovaného Trokana. Že by náhoda?
Stejná znalkyně u dalšího díla ve znaleckém posudku uvedla, že je datováno rokem 1917, místo viditelné datace 1914, a uvedla, že obraz je nesignovaný; když však totéž dílo v soudní síni spatřila fyzicky, podle zvukového záznamu na díle identifikovala signaturu i správnou dataci. Tyto pasáže byly z protokolu o hlavním líčení opět vypuštěny. A to jak ze záznamu výpovědi znalkyně, tak z vyjádření obžalovaného Fröhlicha, v důsledku čehož o této situaci nebyla v protokolaci žádná zmínka. Že by opět náhoda?
Již zmiňovaný znalec Pavliňák k některým z obrazů popisuje, že podklad děl měl být údajně záměrně zašpiněn roztokem, pravděpodobně čajem, aby vytvářel dojem staršího materiálu. Když byl však obhájcem dotázán, zda na některém z děl reálně identifikoval konkrétní roztok, nebo se jedná pouze o jeho úvahu, přiznal, že neidentifikoval. Když byl dotázán, zda si vůbec tato tvrzení nějakým způsobem verifikoval, opět přiznal, že ne. V protokolu o hlavním líčení samozřejmě tyto pasáže chybí a soud v rozsudku popisuje, že dle zjištění znalce byla díla uměle patinována roztokem čaje. O skutečnosti, že soudní znalec, jenž je vázán povinností vykonávat znaleckou činnost řádně, kategorickým způsobem popisuje pouze svou volnou úvahu, se soud nezmiňuje.
V celém rozsudku se nachází celkem 107 podobných případů, jaké jsme popsali dnes, kdy rozsudek soudkyně Ivy Říhové popisuje skutečnosti, které neodpovídají zvukovému záznamu z hlavního líčení.
Naše redakce se jimi opakovaně zabývá, jelikož případy, jakým je kauza obžalovaných Jaroslava a Evy Fröhlichových a Milana Trokana, i podle početných reakcí čtenářů otřásají již tak chabou důvěrou společnosti ve spravedlnost.
ParlamentníListy.cz s popsanými zjištěními kontaktovaly několik odborníků na justici. Všichni se do jednoho odmítli pod svůj komentář podepsat. Jestli se však na něčem shodli, je to abnormální míra chyb, někdy považovaných až za účelové a vědomé. „Kdybych to nečetl, nevěřil bych, že se to může stát, opravdu toto není standardní ani smutné, toto už hraničí s trestným činem,“ uvedl jeden z nich.
Také proto jsme se s konkrétními dotazy v neděli obrátili na Ministerstvo spravedlnosti. Zajímá nás zejména míra chybovosti, vědomě zamlčované skutečností v protokolaci, dále odpovědnost znalců, ale samozřejmě i soudců, a případné vyvození důsledků ze strany resortu Marie Benešové.
Jak k celé věci přistoupí předseda odvolacího senátu Radek Hartmann za Vrchní soud v Praze a jakým způsobem se s takovýmito případy vypořádává resort spravedlnosti, budeme i nadále monitorovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
