„Jsem šťastný, že jsem zde na křestu knihy svého přítele a jsem rád, že se s ním mohu stýkat a můžeme navštěvovat místa naší historie. Je to moudrý žrec a studnice moudrosti, ze které můžeme čerpat,“ řekl o Baštovi Daniel Landa.
Dnes by se o něm řeklo, že to je „ošklivý nacionalista“
Prostřednictvím vyprávění tří přímých aktérů rozdílných povah, zájmů a náboženského přesvědčení vypovídá autor knihy Jaroslav Bašta o bouřlivém 15. století v Evropě. Do dramatických událostí na politické a diplomatické scéně i na válečném poli výrazně zasáhl kališnický zeman Evan Podmokelský z Prostiboře, syn husitského válečníka a pobočníka polního velitele, Jan Mladší z Rabštejna, katolický kněz, humanistický diplomat a probošt Vyšehradské kapituly, a katolík Burian II. z Gutštejna, příslušník jednoho z nejstarších a nejbohatších šlechtických rodů, nejvyšší kancléř Českého království a významný člen Jednoty zelenohorské, spolku katolických odpůrců husitského krále Jiřího z Poděbrad.
Jak to dopadne s KDU-ČSL?Anketa
„Dnes by se o něm řeklo, že to je ‚ošklivý nacionalista‘. Myslel si totiž, že Češi patří k nejlepším národům Evropy,“ řekl o humanistovi Janu z Rabštejna Bašta.
Historický román se odehrává na severním Plzeňsku v roce 1468. Česká krev smývá všechny hříchy, mysleli si „křižáci“ – Bavoři, Švábové, Švýcaři a Jednota zelenohorská, kteří na jaře 1468 vpadli do západních Čech. Pálili, loupili, vraždili, podřezávali hrdla českým vesničanům, mužům, ženám i dětem, a umývali se v jejich krvi.
Pět mrtvých vetřelců za jednoho zabitého Čecha
Až je při tomto zvrhlém počínání přistihl kališnický šlechtic Evan Podmokelský z Prostiboře. Spolu se svými bojovníky pobil velký oddíl vetřelců a mužům v bílých pláštích zanechal vzkaz. Na tělo každé z jejich obětí položil pět probodnutých křižáků, aby tak ukázal, jak vysoko si cení života každého Čecha a jak pohrdá jejich nepřáteli. Proto jeho malý hrad na severním Plzeňsku přes tři měsíce obléhala dvoutisícová armáda.
„Pět mrtvých vetřelců za jednoho zabitého Čecha. To je dobrý návod, jak postupovat, když bude zle,“ smál se Jaroslav Bašta na křtu své knihy.
Jak obléhání dopadlo a proč se v Čechách tvrdí, že sůl je nad zlato, se dozvíte z románu vyprávěného třemi vypravěči: Evanem Podmokelským z Prostiboře, vítězem nad křižáky, který téměř celý život bojoval se svým sousedem Burianem II. z Gutštejna, jenž cizí vojska pozval, a Janem z Rabštejna, prvním českým humanistou.
Jde o příběh o přátelství a nenávisti, hrdinství a zbabělosti, velkorysosti a lakotě, odehrávající se v nejsložitější době českých dějin ve 2. polovině 15. století za válek v době Jiřího z Poděbrad.
Psali jsme:
Náboženská tolerance a hrdinství Čechů
Bašta vyzdvihl jako poselství, že se v roce 1485 podařilo dosáhnout Kutnohorského míru, který zaručoval náboženskou toleranci mezi katolíky a kališníky. „Náboženská válka se nedá vyhrát,“ řekl Bašta a dodal, že během nich v českých zemích zemřela třetina obyvatelstva.
Kutnohorský náboženský mír byl uzavřen v březnu roku 1485 na českém zemském sněmu v Kutné Hoře mezi kališníky a katolíky. V této dohodě mezi zástupci obou stran byla basilejská kompaktáta prohlášena za základní zemský zákon, kališnická i katolická víra byly zrovnoprávněny a na 31 let byl vyhlášen náboženský mír v zemi. Tato smlouva uzavřela dlouholeté náboženské spory v Čechách a znamenala definitivní tečku za husitskými válkami. Na sněmu v roce 1512 byla pak smlouva potvrzena a prodloužena na věčné časy. Platila až do Obnoveného zřízení zemského. Bašta vyzdvihl, že svou víru si mohli zvolit i poddaní.
„Mimo náboženskou toleranci považuji jako důležité, že se naši předkové dokázali ubránit proti všem. Měli bychom si z hrdinství našich předků brát příklad. Evan Podmokelský z Prostiboře se s 300 muži ubránil proti přesile dvou tisíc křižáků. Jan z Rabštejna byl český vlastenec, významný diplomat a hlasatel náboženské tolerance. Burian II. z Gutštejna byla rozporuplná postava. Vyvolal onu ‚křížovou výpravu‘. Nejprve byl proti Jiřímu z Poděbrad, pak byl na jeho straně. Sehrál i pozitivní úlohu při dohodnutí náboženské tolerance. Každopádně všichni by byli považováni za to, čemu se dnes říká ‚idoly‘. Ale Češi na ně zapomněli. Měli bychom následovat naše hrdiny,“ řekl Bašta.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
