Mladý muž v úvodu diskuse s exprezidentem uvedl: „Poukazujete na značné problémy ve vztahu s EU, ale jaká je optimální cesta zvláště z ekonomického hlediska?“

Ze společenství do Unie

„Považuji dnešní formu evropské integrace ztělesněnou EU za negativum, ke kterému nemělo nikdy dojít. Takto evropská integrace nezačínala, EU začínala jako liberalizační proces, otevírání se, likvidování nejrůznějších bariér na hranicích států. Tam se ještě hodilo slovo integrace. V principu to bylo v poválečné době od roku 1957, od římských dohod to byl svým způsobem liberalizační proces,“ uvedl Václav Klaus. Tento punc podle něj postupně více a více ztrácel a přeměnil se v proces unifikační, centralizační, „… kdy dochází k zásadnímu přesunu pravomocí z jednotlivých členských zemí do vrcholných orgánů, k těm ‚strejčkům‘ v Bruselu nebo kde.“

Proces měl podle Klause dva výrazné vrcholy a body. „Prvním byla takzvaná Maastrichtská smlouva v roce 1992, kde došlo i k přesmyčce v názvu – z ES na EU. Od společenství států došlo k Unii. To byl fatální a fundamentální zvrat. Druhá radikální změna, vrchol unifikačního procesu, nastal takzvanou Lisabonskou smlouvou v roce 2009, kterou jsem marně zkoušel nepodepsat. Tam došlo k dalšímu radikálnímu posunu v tisíc jedna věcech. Pro všechny z vás jedna shrnující změna – v tom roce 2009 skončilo takové hlasování, kdy aby mohlo dojít ke změně, je potřeba, aby všichni byli proti této změně. Nevím, zda to všichni doceňují, ale to je zásadní věc. Teď už je možné přehlasovávat jednotlivé země, a to je obrovské oslabení zejména pro malé země našeho typu… Kdybych si mohl přát, tak před Maastricht, kdy to bylo společenství,“ zasnil se nakrátko Klaus.

Zlo se jmenuje Schengen aneb Lidstvo bez hranic být nemůže

„Takže zrušit Schengen?“ odtušil bojovně naladěný muž, zralý čtyřicátník. „Schengen je zlo v každém případě. Hranice potřebujeme, na hranicích je založen lidský život a jakékoliv lidské společenství. Vy máte také svoje osobní hranice. Když jste ráno odešel z domova, tak jste také zamkl své dveře a nenechal je každému otevřené. Nebo jste zamkli svá vrátka na zahrádku. Opustit elementární princip vymezení je v podstatě opuštění lidské společnosti. Schengen je fatální chyba. Já vím, že tisíc z vás mi bude říkat, jak je bezvadné sednout do auta a za hodinu být v Německu,“ uvedl exprezident.

„Slavný francouzský filozof Bastiat napsal velmi citovaný slogan – co je vidět a co není vidět. Vy vidíte ta pozitiva Schengenu a nechcete vidět negativa. Jestli je někdo dávno neviděl, já ano, tak je doufám vidí v éře masové migrace a v tom, co se v dnešní Evropě děje. Schengen byla lehkomyslnost, nezodpovědnost tehdejších politiků. Mimochodem, jestli si to tenkrát domluvilo pět zemí, ještě k tomu nevzaly Itálii – z původních, tedy Německo, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko a Francie, mohly u toho zůstat, ale dnes určitě toto neplatí,“ informoval Klaus starší.

Takovouto otázku prý dostává v cizině velmi často „… a všichni říkají – to je divné, jak vy, který jste zažil komunismus… já, který jsem byl považován za zásadního odpůrce režimu a mne po roce 1968 dvacet let nikdo nepustil na Západ… tak mi říkají, jak vy, co jste prožil takové domácí zamknutí, jak můžete vystupovat proti Schengenu? A já jsem říkal – náš sen v komunismu, a o tom se zamyslete, nebyl svět bez hranic. Náš sen byl svět s pasem v roce a s průchodnými hranicemi, kde na minutku zastavím, ukážu pas, že jsem to doopravdy já. Náš sen nebyl svět bez hranic. Náš sen byl svět s normálně průchodnými hranicemi, které jsou nezbytné pro jakoukoliv lidskou činnost.

Vy jste přece žili ve světě nemožnosti jakéhokoliv cestování. My jsme nežili ve světě hranic, my jsme žili za železnou oponou. Železná opona nebyly hranice! Pozor tedy na Schengen, na to, co je vidět a co není vidět…,“ varoval před „volnou cestou po EU“ Václav Klaus.

Revoluce? Bez šance…

Další dotaz, nebo spíše myšlenka, byl následující: „Evropa potřebuje revoluci, ale kdy přijde? O tom, že prohráváme se socialisty a kolektivisty všeho druhu dlouhá desetiletí, není pochyb. Státy se chovají hanebně, katastrofálně a iracionálně. Jak tedy revoluce má vypadat? Má jít pouze o politickou změnu, nebo má být revoluce daleko hlubší, protože politika je zrcadlem myšlením lidí...“

„Je to otázka světonázorová. Kapitalismus v Evropské unii samozřejmě není. Další, neoddělitelná věc je něco s tou EU udělat. Ta takto nemůže dále přetrvávat. Je třeba osvobodit jednotlivé členské státy EU od sevření, krunýře, které EU nad tím dělá. Správně jste řekl, že vidíte problém v myšlení lidí. Ke svému velkému smutku musím říci, že ani u nás, ani v Evropě šanci na revoluci bohužel dnes nevidím,“ uvedl pesimisticky Klaus.

Někdo z prvních řad však nesouhlasně vykřikl: Bohužel? Bohudíky!“

Exprezident na to zareagoval slovy: „Vy jste možná obhájce dnešního evropského socialistického systému a evropské socialistické unie. Já to beru. Nevidím jasný posun ve vědomí nebo myšlení lidí. Po komunismu také vznikla zdánlivě jednoduše rychle a dokonce sametová revoluce u nás. Ale to bylo možné jen proto, že v osmdesátých letech už komunismu a marxismu nikdo nevěřil. Komunismus byla prázdná skořápka. Já kolem sebe nevidím nikoho, kdo by věřil této věci. V takové situaci, když ve starý systém už nikdo fakticky nevěří, tak pak stačí zdánlivě malé semknutí, které ten domek z karet jednoduše rozbourá. To se stalo u nás v roce 1989. K mé neradosti musím říci, že taková atmosféra nedůvěry v dnešní systém a v systém EU ani u nás, ani kdekoliv jinde v západní Evropě není,“ konstatoval Klaus. „Takže nevidím šanci, že by se mohlo něco snadného udělat. Jak by se udělala první, druhá, třetí věc? Tak to nestojí. Aby se systém mohl změnit, musí nastat postupná změna myšlení. To, že tímto evropským systémem neotřásla ani ta největší krize dvacátých let minulého století, která byla v letech 2008, 2009, že tím neotřásla dluhová krize jednotlivých evropských zemí, že tím neotřásla masivní migrační krize kolem roku 2015, tak to je známka, že jsme se ještě zdaleka nedostali k momentu, kdy je o nějaké možné změně usilovat.“

Nemáme na víc než na dětské snění o odchodu

„Takže silácké výkřiky těch či oněch politických stran, straniček, seskupení – Czexit, tak já se musím usmívat,“ pokračoval dále Václav Klaus. „Já bych si to přál, ale dnes je to tak legrační, nesmyslný a dětinský sen. Bohužel spousta politiků jej mele nonstop. My na žádný Czexit prostě nemáme – ani názorově, ani na to nemáme další podmínky. Nemáme ten luxus, že bychom byli ostrov nedaleko Evropy. My jsme zakleti v evropském kontinentu, v jeho absolutním geometrickém středu, takže uvažovat o tom je zavádění lidí na zcestí a proti tomu velmi varuji bez ohledu na to, že bych si to přál. Ale to není reálný politický projekt. Jestli Evropa přežila tyto tři velké krize, tak nevím, co se dalšího musí stát, aby se názor nějak změnil. Nejsem zastáncem názoru čím víc, tím líp. Nevyvolávám, nepřivolávám v žádném případě krize, to nepatří do mého světonázoru. Nevidím ani šanci na výraznou změnu EU. Vidím přešlapování na místě, nebo spíše brodění se v bahně. To je moje vize. Bohatství je tady velké, budete moci jezdit na dovolenou do Chorvatska, Řecka, na Mallorku. Pořád to ještě chvíli bude trvat. Samozřejmě dějiny ukázaly, že mnohokrát přišel nečekaný závan větru, dějiny se obrátily jiným způsobem. To se může stát,“ uvedl Klaus starší.

Klausovo zděšení nad dnešní omladinou

Středoškolák v dobře padnoucím obleku s kravatou se exprezidentovi postavil na odpor: „Myslíte si, že se obejdeme bez prostředků z fondů EU? Obrovské množství těch peněz máme v kultuře, ve sportu, ve školství. Mohu to pozorovat na školách v Plzni, které minimálně v posledních třinácti letech disponují rekonstrukcemi, digitalizací, moderními pomůckami a ty jsou z většiny zaplaceny z prostředků EU,“ uvedl mladíček z prestižního plzeňského gymnázia na Mikulášském náměstí, kde ještě donedávna učil exprimátor Martin Baxa (ODS).

Klaus se upřímně zděsil: „To je pro mne nejsmutnější otázka dne,“ odvětil za smíchu v sále, „protože naznačuje míru toho, jak je naše dnešní mladá generace infiltrovaná zhoubnou evropskou doktrínou. Pro mne je to děsivá otázka, kterou bych skoro neočekával, že po tom, co se tady řeklo, vůbec zazní. Kde jste uvěřil tomu, že dostáváme nějaké masivní prostředky z EU: Kde jste na to kdo přišel?“ zaburácel Klaus. „Za prvé – to jsou marginální položky. Druhá věc – ty peníze nevznikají v EU, ta žádné peníze nemá, tam se žádné peníze netisknou. To jsou peníze, které státy EU musejí nejdříve poslat, aby je bylo možné podle moudrosti evropských úředníků přerozdělovat. To nejsou žádné peníze EU!“ zdůraznil silným hlasem Klaus. „To jsou peníze přicházející z jejich členských zemí. Když už tedy budete říkat, že se za ty peníze staví to či ono. Já myslím, že se staví okrajové věci, hlouposti, zejména cyklostezky v místech, kde nejsou potřeba, lyžařské sjezdovky v místech, kde není sníh a není vůbec žádný kopec a tak dále. Čili my musíme odečíst ty peníze, které do EU přímo posíláme. To je statisticky dané. Neumíme dobře vyčíslit, co nás EU stojí. Kolik lidí je zaměstnáno, kolik je úředníků EU s jakými platy, kolik lidí pendluje každý týden do Bruselu. My máme denně asi osm letů do Bruselu, nacpaných letadel. Letenka něco stojí. Tedy ty druhé náklady, které se nedají vyčíslit ve statistické ročence, že nejsou přímým vysláním peněz, to je druhá významná položka.“

Nesmysl, nenesmysl, přidejte své peníze!

„Třetí: Málokdo ví, že jakékoliv akce financované EU vyžadují takzvané kofinancování,“ pokračoval Klaus. „To znamená, chceme-li něco, musíme část z toho zaplatit ze svého. Míra, kolik země platí ze svého, závisí na tom, jak je vyspělá. Maďarsko, které je výrazně chudší než Česká republika, žádné kofinancování nemá. My, kteří se blížíme průměru HDP EU na hlavu, a já doufám, že se už brzy překlopí, tak má takové kofinancování. Známe spousty projektů, které nejsou realizovatelné, protože na ně není financování. Mnoho projektů naskočí na to, že kofinancování někde sežene. Ale oni to pak neseženou, projekty se bortí a nefungují. Kofinancování je významná otázka.“

Čtvrtá věc podle Klause: „EU nám neposílá peníze na projekty, které bychom chtěli. Ona nám posílá na projekty, které chce ona. Zásadní rozdíl! Jako těch cyklostezek a lyžařských sjezdovek, takových případů je nekonečné množství. Jsem stoprocentně přesvědčen, že čistý efekt toho, co z EU dostáváme a co tam nejrůznější formou vkládáme, jsem stoprocentně přesvědčen, že je minusový. Na tom jednoznačně proděláváme. Že různé orgány, které jsou na tom zainteresované, protože žijí z těch evropských peněz, že vám budou tvrdit opak, začněte prosím o tom více přemýšlet a uvidíte, že to je zcela jinak,“ domlouval až otcovsky Václav Klaus.

Mírotvorná, milující Unie

Rozčilený proevropský posluchač staršího věku se nedal odbýt. Poté, co hájil Schengen, si vzal ještě slovo: „Myslím, že kdyby EU neudělala nic jiného, než zajistila Evropě mír. Války vznikají z jakých důvodů – nacionální a náboženské. EU nemůže za korupci, nemůže přece za pana Ratha. To je věc výhradně českých lidí. A jestli se čeští lidé tak jako Italové, Američané nechají zkorumpovat, to prostě k tomu patří. Je věc státu, aby si to ohlídal, a ne EU. A takoví lidé, jako jste vy, šíří špatnou náladu,“ zaútočil slovně na Klause za nesouhlasného šumu ve zcela zaplněném sále knihovny. „Všichni si rádi objednáváte přes internetové shopy zboží. Pohybujete se v bublině, šíříte nepravdy. Jediné, co je nejdůležitější pro lidi, je, aby žili v bezpečnostní jistotě. Unie přinesla Evropě mír.“

A Klaus oponoval: „Jeden z největších mýtů o EU je, že přináší mír. S tím přece nemá vůbec žádnou souvislost, to je fatální omyl, fiktivní hláška pánů Junckerů a dalších. Jestli zavládl mír, tak to, řekněme, přineslo NATO, ale s EU to bezprostředně žádnou souvislost nemá. Omlouvat všechny tragické defekty EU tím, že zavádí mír, to je pro mne naprosto neúnosná, nepřijatelná věc, o které nevím, zda tomu můžete vůbec věřit. Že EU je garantem míru, tak to v žádném případě není. To je módní fráze. Když už nemohou přijít na nic jiného, co by EU přinášela, tak s tím mírem a neválkou EU vůbec, vůbec a v žádné souvislosti nic nemá,“ konstatoval tvrdě Klaus.

Za všechno nemůže Zeman a Babiš aneb Anarchisté Piráti

Mladý muž z Nového Zélandu se anglicky zeptal, zavítal-li by jako případný budoucí prezident na Nový Zéland, protože tam naposledy byl Václav Havel. „Přednášel jsem tam v roce 1991,“ zavzpomínal krátce Klaus. „Tenkrát byl tehdejší ministerský předseda docela legendární osoba, který tam zaváděl obdobné věci jako za naší transformace. Já jsem Novému Zélandu fandil a vím o něm. To, že se po zmiňovaném premiérovi zvrtlo způsobem, který by se líbil Evropské unii, komentovat nebudu,“ odpověděl maorskému mladíkovi svým typickým způsobem a rétorikou Václav Klaus starší.

Poslední dotaz občanů byl k Andreji Babišovi. Exprezident odpověděl, že „… Babiš intenzivně popisuje své názory na mne, totálně negativní. Nemám k tomu co říci, ale doporučoval bych – nezužujme si dnešní politickou situaci v naší zemi na Zemana a Babiše. Prosím, nedělejme to. Za zlo, které u nás nastalo, je rozpad politických stran, je takové to Praha sobě. Za zlo, které u nás nastalo, a za to neviním ani Zemana ani Babiše, vidím vznik Pirátů a podobných anarchistických stran, které jsou popřením jakékoliv standardní politiky. Nejraději sahám do vlastních řad, vidím selhání těch dvou stran, ČSSD a ODS, které toto všechno umožnily,“ obvinil dvě bývalé nejsilnější strany politického spektra na závěr veřejné besedy Václav Klaus.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.