Výstava pojednává především o snech a přáních dětí, které si přejí splnit o Vánocích. Stejně jako dnes, i v dobách minulých si děti přály dostat pod vánoční stromeček hlavně hračky. Právě hračkám je výstava „Milý Ježíšku, přeji si…“ z velké části věnována. Výstava představuje dřevěné malované hračky, ale i panenky v lidových krojích či v městském oblečení, pokojíčky pro panenky, dřevěná zvířátka a další hračky městské provenience. Vánoční výstavu doplňuje skříňkový betlém s drobnými figurkami, adventní kalendáře pro děti z 20. a 21. století a vánoční ozdoby různých tvarů. Návštěvníci se také dozvědí, jak se na vesnici i ve městě děti oblékaly ke svátečnímu štědrovečernímu stolu. K vidění jsou dětské lidové kroje z Čech a Moravy z 19. a 20. století či městský slavnostní oděv z 20. let z 20. století.

Tradice vánočních dárků

Ačkoliv jsou dárky považovány za symbol Vánoc, vzájemné obdarování nepatří mezi staré zvyky. Pravidlem se dárky staly až v 19. století, kdy je děti dostávaly už v adventním čase od Mikuláše a dalších tajemných bytostí, nadělovalo se však i do punčochy nebo do boty za oknem. Nejčastějším dárkem byla tzv. mikulášská zahrádka – drobné ovoce nabodnuté na dřívka zapíchané do velkého jablka. Hračky byly dlouhou dobu vyráběny pouze podomácku, později se rozvinula řemeslná výroba hraček. V 19. století u nás začala vznikat významná centra výroby klasických dřevěných hraček, jako byl Skašov, Krouna nebo dílny na Hlinecku, Domažlicku, Klatovsku, Příbramsku, Hořicku aj. Velmi oblíbené byly lidové dřevěné hračky představující různé lidské postavy, ptáčky, zvířata, kolébky, panenky, houpací koně, vozíky či miniatury předmětů každodenního života. Přelom 19. a 20. století se stal „zlatou érou“ hračkářského průmyslu. Tehdy vzniklo hnutí na podporu rukodělně vyráběných hraček, objevila se i snaha o umělecké ztvárnění hračky – vzniklo sdružení výtvarných umělců Artěl v Praze.