Ačkoliv se v nadpisu vyskytuje slovo budoucnost, je třeba se nejprve krátce ohlédnout do minulosti. Velmi krátce se podíváme do minulosti vzdálené – první klinické využití protonového svazku se uvádí počátek padesátých let 20. století, samotná myšlenka ozařovat za použití protonů je ještě o skoro deset let starší. Použití protonů v radioterapii není tedy žádnou novinkou, jedná se o léty prověřenou metodu ozařování.
Foto:
Prothon Therapy center
Popisek: Protonové centrum
Bližší minulostí je pak začátek devadesátých let 20. století, kdy se objevují první čistě klinická pracoviště pro protonovou radioterapii. Neznamená to, že by se po skoro čtyřicet let nic nedělo, že by se pacienti protony (nebo i jinými částicemi) neozařovali. Jednalo se však zpravidla o medicínské programy výzkumných ústavů, disponujících potřebnou technologií, zejména tedy dostatečně výkonnými urychlovači. Současné klinické nasazení protonů si sebou nese dědictví svého původu v akademické sféře v podobě extrémní pečlivosti a detailního analytického přístupu ke všem aspektům léčby. Tato pečlivost a opatrnost je bohužel některými
kritiky protonové radioterapie zcela mylně interpretovaná jako nevýhodnost nebo nejistota. V protonové komunitě se totiž řeší detailně aspekty ozařování, které jsou při léčbě fotony opomíjeny nebo ignorovány.
Současná data o exponenciálně rostoucím počtu pacientů, kteří podstoupili a denně podstupují léčbu protonovým svazkem, staví kritiky a skeptiky k použití protonů před nutnost změnit paradigma svého přístupu k ozařování nádorových onemocnění. Pro příklon k použití těžkých nabitých částic v léčbě onkologických pacientů svědčí i velmi rychle rostoucí počet zástupců odborné komunity radiační onkologie, kdysi zapřisáhlí odpůrci použití protonů a stavby protonových ozařovačů dnes stojí za úspěšnými projekty částicové radioterapie po celém světě. Ignorování tohoto trendu pod dogmatem evidence-based medicíny svědčí o nedostatečném rozhledu a odborné erudici konzervativních kritiků.
Stejně jako v oboru fotonové radioterapie i u protonového ozařování hraje velmi silnou roli zejména využití moderních technologií a výpočetní techniky. Vývoj v této oblasti je velmi rychlý a zcela jistě jej nestíhá sledovat přístup evidence-based medicíny, často technologie postupuje takovým tempem, že se v podstatě nedá ani nasbírat dostatečně homogenní statistická skupina dat. Je proto potřeba udělat krok za tento přístup, který k použitým léčebným prostředkům přistupuje jako k černé skříňce, o jejímž vnitřním fungování nikdo nic neví. Radioterapie je technologický typ léčby, přístroje se chovají deterministicky a reprodukovatelně, rozložení dávek v těle pacienta není neznámou veličinou, ale poměrně přesně modelovatelnou entitou. Pokud tedy existuje jasně definovaná dozimetrická výhoda pro daný typ ozáření, není vhodné ani etické tuto výhodnost zpochybňovat nedostatkem klinických dat.
Já si taky myslím, že by evropská komise, která není volena občany neměla o ničem minimálně zásadním rozhodovat. Opak je ale pravdou. Co s tím hodláte dělat? Je vůbec šance to nějak změnit?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
