Vlk, který byl v září nalezen sražený v silničním příkopu poblíž Horní Blatné v Krušných horách, byl po rekonvalescenci vypuštěn do přírody. Tomuto rozhodnutí předcházelo detailní zhodnocení zdravotního stavu veterináři, konzultace jeho chování s experty na obdobné případy ze zahraničí a analýza DNA k určení příslušnosti ke konkrétní krušnohorské smečce. 

Vlkovi byl nasazen telemetrický obojek, který umožňuje sledování jeho pohybu.  Před vypuštěním zvířete byl informován uživatel honitby a orgán státní správy myslivosti.  Celá akce proběhla v úzké součinnosti Národní sítě záchranných stanic, Mendelovy univerzity v Brně a státní Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která koordinuje Program péče o vlka obecného v ČR.

„Zpočátku jsme nevěřili, že takto vážně zraněný vlk by se mohl vyléčit až do stavu, kdy bude schopen návratu do přírody. Kolegové ze záchranné stanice Drosera, kteří se vlka jako první ujali, nás však přesvědčili, že je prostě nutné se o to pokusit. Důležitým impulzem pro naše rozhodování byla také pomoc veřejnosti.  Finanční dary stovek lidí nám umožnily zaplatit velmi náročné veterinární úkony i následnou intenzivní péči.  Zotavení po operaci probíhalo naštěstí dobře a poměrně rychle. Udělali jsme vše pro to, aby kontakt vlka s lidmi byl omezen na minimum a byla mu poskytnuta veškerá péče, včetně přirozené potravy. Velice nám svými zkušenostmi pomohly kolegyně ze záchranných center pro vlky v Německu a Itálii, neboť v ČR se jednalo o první případ léčby zraněného vlka z volné přírody,“  vysvětluje koordinátor Národní sítě záchranných stanic Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.

„Z analýzy DNA vyplývá, že vlk patří ke smečce, která se pohybuje v oblasti Božího Daru. Samozřejmostí je, že má telemetrický obojek. To nám poskytuje přesné údaje o tom, kde se pohybuje a jak se chová. Tyto poznatky můžeme využít v dalších obdobných případech a jsou proto mimořádně cenné. Důležitá je informace od italských kolegů z Centro Tutela Fauna  – žádného z 83 jimi vypuštěných vyléčených vlků nebylo potřeba zpětně odchytávat, nezačali vyhledávat přítomnost lidí. Zásadní je, aby vlk byl vypuštěn poblíž místa, kde byl nalezen. Je pak velká šance, že najde svou původní smečku a začlení se do ní. Vlci totiž dokáží rozpoznat členy své smečky i po delším odloučení,“ doplňuje Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Telemetrické sledování nám umožní detailní sledování aktivity jedince v čase a prostoru a v kombinaci s terénním monitoringem i i jeho potravní chování a habitatové návyky. Po čase vyhodnotíme, zda proběhlo začlenění ke smečce, nebo se jedinec vydá vlastní cestou a založí v budoucnu nové teritorium. Obojek může být funkční až dva roky a lze nastavit různou intenzitu odesílání jeho polohy, zpočátku jsou lokace odesílány častěji. Nyní víme, že se pohybuje v teritoriu smečky, ze které pochází,“ vysvětluje Martin Duľa, zoolog z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně.