Vážený pane prezidente,
vážený pane premiére,
vážená paní ministryně,
vážení předsedové parlamentních výborů,
vážení velitelé, vojáci!

Evropa i naše republika se nachází ve složitém období. Ruská invaze na Ukrajinu zcela změnila bezpečnostní situaci. Válka v Evropě se opět stala realitou a probíhá na samé hranici Severoatlantické aliance. Konflikty a jiné strategické šoky se opakují s železnou pravidelností, věčný mír je utopií.

I tentokrát jsme měli řadu indicií. Varovací doba k této krizi běží minimálně od roku 2014, ve skutečnosti však mnohem déle. Naše západní společnosti to ale nechtěly vidět a těm, co to viděli, nechtěly naslouchat. Doufali jsme, že se vše nakonec uklidní. Doufání ale není strategie a naše nečinnost dost možná přispěla k současné krizi.

Největší přezbrojení armády v historii země už není jen přání, ale naprostá nutnost. Čekají nás opravdu velké a vážné výzvy. Hodně práce už jsme udělali, mnohem víc nás ale teprve čeká.

Děkuju vám všem! Na prvním místě panu prezidentovi, panu premiérovi a ministryni obrany, že je tady můžu přivítat a osobně poděkovat za mohutnou podporu. Stojíte za námi ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujeme. Vaše podpora a také důvěra veřejnosti nám dávají sílu do další práce. Armáda potřebuje mít důvěru společnosti. Bez ní není ničím. Není to východisko, ale podmínka pro naši práci. Obrana země koneckonců není jen věcí armády, ale celé společnosti.