Asociace soukromého zemědělství ČR ale v takových návrzích vidí politický populismus a možná rizika pro zemědělce, vlastníky půdy i další skupiny občanů ČR. Posílení významu vody přímo v Ústavě nakonec odmítli právní experti v analýze pro Ministerstvo zemědělství, doporučili ale deklarovat význam vody speciálním ústavním zákonem, což se zdá být lepší řešení, než otevírat samotnou Ústavu. Zvláště v dnešní době politických ambicí zabudovat do Ústavy své osobní, lobbistické, kompetenční a legislativní cíle. Jeden z dřívějších návrhů změny Ústavy z dílny komunistické strany dokonce navrhoval zestátnění veškeré vody, což by mimochodem v důsledku znamenalo možné zásadní problémy právě pro stát, neboť ten by byl v takovém případě při vhodné argumentaci povinen kompenzovat ztráty, které někomu „státní voda“ způsobí.

Zvýšením ústavní ochrany vody nelze ovšem vyřešit ani vývoj počasí, ani potřebnou vyšší retenci vody v krajině a ani plýtvání s vodou. Ústava vodu v krajině nezadrží. Význam vody je samozřejmě neoddiskutovatelný, přístup k nakládání se zdroji vody a jejich využívání je ale primárně důsledkem vnímání „komodity voda“ v hlavách lidí a stavu a vyspělosti společnosti. To nezajistí ani specifický ústavní zákon na ochranu vody. Záležet bude samozřejmě na konkrétních formulacích, zejména pro vlastníky půdy a nemovitostí, ale třeba i pro vodohospodářské společnosti, může však představovat nemalá rizika. Nic jistě není černobílé – nadřazení veřejného zájmu voda nad veškeré další veřejné zájmy může například urychlit výstavbu některých desítky let se vlekoucích a mnohokrát na vládní úrovni odsouhlasených projektů, jako je třeba přehrada Nové Heřminovy. Nejen proto lze tak očekávat, že kolem zákona bude ještě dost emotivní diskuse. Nejde zdaleka jen o uvedenou přehradu - nadřazení veřejného zájmu voda může odblokovat i jiné projekty, kterým brání různé občanské iniciativy, což by v některých případech bylo žádoucí, v řadě jiných ale ne.