„V roce 1992 jsme vyjeli na zkušenou do Rakouska, kde měli v té době s výukou bezpečné jízdy už dlouholeté zkušenosti. První oficiální kurz na autodromu se pak uskutečnil začátkem října 1993. Zpočátku reagovaly firmy, zejména ty se zahraniční účastí zvyklé na bezpečností školení ze svých domovských sídel. Byl to okamžitě boom, své řidiče posílaly například Ford, Hewlett-Packard nebo farmaceutické společnosti,“ uvedl.

Až do roku 2005, kdy v sousedství velkého závodního okruhu a padoku autodromu vznikl polygon vybavený pro výcvik bezpečné jízdy nejmodernějšími technologiemi, instruktoři využívali plochu parkoviště v padoku a parc fermé, tedy prostor vyhrazený pro inspekci závodních strojů po ukončení závodu za startovní věží. Čtyřhodinovému praktickému výcviku předcházely dvě hodiny teorie v jedné z kanceláří startovní věže. „Tento časový model byl osvědčený tenkrát a používá se i v současné době. Zato podmínky pro výuku i výcvik tehdy a teď se pochopitelně nedají vůbec srovnávat,“ doplnil Patera.

Připomněl, že v kurzech před 25 lety se jejich účastníci učili správně brzdit, vyhýbat a nacvičovali jízdu při různých adhezních podmínkách. „Abychom mohli simulovat mokrou vozovku či náledí, používali jsme tři pásy gumových fólií, jež jsme kropili vodou. Pěkně jsme si mákli. Každý den jsme totiž pásy museli natáhnout a po výcviku zase sbalit, aby nepřekážely závodním týmům. Po přestěhování kurzů na polygon se výuka i výcvik v kurzech pochopitelně výrazně zkvalitnily, instruktorům se otevřely nové možnosti i co do náplně a rozsahu probírané problematiky,“ upřesnil Patera.