Ochrana luk je specifická tím, že ji na rozdíl třeba od lesa nelze nechat v bezzásahovém režimu. Nevznikla by žádná „pralouka“, zarostla by za několik let křovím a po všech rostlinách a živočiších, kteří mají na loukách svůj domov, by bylo veta. Louky vznikly staletou činností člověka a pouze díky pravidelnému kosení či spásání mají šanci přežít. Na druhou stranu, těm nejvzácnějším druhům nevyhovuje ani příliš intenzivní péče – chemie, těžká zemědělská technika či mnohohlavá stáda dobytka.

Je tedy logické, že nejzachovalejší louky jsou takové, které nedovolovaly v posledních desetiletích příliš intenzivní hospodaření – vesměs buď hodně vlhké, podmáčené louky, nebo naopak extrémně suché, kamenité svahy. Anebo louky špatně dostupné. A je také pochopitelné, že právě o tyto louky, z kterých není žádný hospodářský užitek, ztrácejí vlastníci zájem a hrozí jim zánik. Právě na takové lokality se především zaměřuje kampaň Českého svazu ochránců přírody Místo pro přírodu.