Téma: Zneužívání příspěvku na bydlení a sociální byty
Dramaturgie: Lada Krenková, Kateřina Dušková
1. RNDr. Tomislav Šimeček - předseda Občanského sdružení majitelů, domů bytů a dalších nemovitostí ČR
2. Ing. Dan Jiránek - předseda Svazu měst a obcí
3. Eva Neumannová, invalidní důchodkyně Janova u Litvínova
4.Julius Levay - pomáhá Romům, občanské sdružení Dživipen z Opavy
5. Stěpán Ripka, Ph.D. - předseda Platformy pro sociální bydlení
6. Michaela Marksová - ministryně práce a sociálních věcí, ČSSD
7. Emil Jíra - 15 let žije na ulici
8. Michaela Jonášová - důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici
Scénář: Zneužívání příspěvku na bydlení a sociální byty
Podle statistiky trpí v Česku chudobou až 100 000 lidí. Mnoho z nich je bez domova - na ubytovnách nebo dokonce na ulici.
Mít kde bydlet a co jíst patří mezi základní životní potřeby. Ovšem tyto životní potřeby jsou zároveň nejdražší. Proto se také spousta lidí dostává do situace, kdy na tyto základní životní potřeby nemají a stávají se z nich bezdomovci.
Stát nabízí pomocnou ruku v podobě sociálních dávek a sociálních bytů.
Komplexní pomoc ale zatím chybí. Zákon o sociálním bydlení se chystá už 10 let. Současná vláda slíbila, že ho připraví, a na jeho dokončení si dala dva roky.
Ale bude pomoc státu dostatečná, spravedlivá a dostupná pro všechny, kteří to potřebují?
A do jaké míry by se měl člověk, byť v nouzi, podílet na tom, aby mohl slušně bydlet a tudíž i žít?
1/ Podstata problému
Česku chybí zákon o sociálním bydlení - První změny jsou již připraveny
1.
Od ledna platí nová pravidla pro vyplácení doplatku na bydlení.
Toto opatření by mělo minimalizovat zneužívání doplatku na bydlení ze strany ubytovatelů. Dávka se nyní bude vztahovat na prostor, nikoli na počet lidí, kteří v něm žijí. Neboli, za jednu místnost, či byt by měl majitel ubytovny dostat „normální“ částku odpovídající místním poměrům. (Dosud mohli majitelé ubytoven inkasovat nehorázné částky na nájemném proto, že v malých prostorech ubytovávali velké množství lidí. Zjednodušeně řečeno - za jednu místnost se záchodem na společné chodbě tak mohli vydělat mnohem víc než za normální byt.)
2.
Od května by měly platit přísnější hygienické normy pro ubytování (jak ubytovny tak byty). Toto opatření by mělo zajistit lepší podmínky pro ty, kteří na ubytovnách bydlí.
Další chystané změny:
Přenesení zodpovědnosti na obec
Doplatek na bydlení pro lidi, kteří bydlí na ubytovnách, by se měl vyplácet jen v případě, pokud to schválí obec. Obce budou mít větší zodpovědnost. Budou si muset hlídat, jestli pokryjí minimální počet bytů, jenž je na dostupné bydlení požadován. Bude muset bedlivěji pozorovat situaci svých obyvatel, aby dokázala zajistit byt pro člověka v nouzi.
Větší angažovanost majitelů domů
Volných bytů je dost. 600 000. Soukromí vlastníci by měli více spolupracovat a volné byty využít jako sociální.
(Stát ani obce žádné byty nemají - skoro všechny prodaly - privatizovaly - proto se musejí zapojit soukromníci.)
Zamezení vytváření ghett a asimilace nepřizpůsobivých občanů do majoritní společnosti
Nová výstavba
Počítá se i s výstavbou nových bytů. Ale měly by existovat i další možnosti, protože volných bytů je paradoxně dost – 600 000. Proto se počítá se spoluprací i se soukromými vlastníky.
Housing first - zahraniční projekt, který prosazuje Ripka
- projekt, kdy je lidem bez domova okamžitě poskytnuto bydlení a nepřerušovaná podpora. Cílem je normalizovat podmínky bydlení, jak jen to je možné. Služby by se měly přizpůsobit individuálním potřebám konkrétního člověka. Jde o posun od podporovaného bydlení k bydlení poskytnutému. V případě, že klient už podporu nepotřebuje, tak podpora odejde. Není třeba, aby se přemisťoval klient.
1. RNDr. Tomislav Šimeček - předseda Občanského sdružení majitelů bytů a dalších nemovitostí ČR
Motto Tomislava Šimečka: Stát řeší problémy těch, kteří se do sociální nouze dostali sami.
- U nás se pomáhá hlavně těm, kteří se do nouze dostali svým vlastním zaviněním.A na ty, kteří by opravdu potřebovali pomoci, vážili si jí a nezneužívali ji, na ty se nedostává.
- Zpřísněním vyplácení doplatku na bydlení si stát zadělává akorát na další problémy. Ti, kteří na tom dříve vydělávali, budou vydělávat dál, jen o něco méně a ti poctiví ubytovatelé budou muset ubytovny zavřít a ti co tam bydlí, skončí na ulici.
- Doplatek by měl být vyplácen sociálními odbory obcí, se znalostí konkrétní situace příjemců a měl by být podmíněn účinnou snahou o návrat k obživě prací, aby ubytování bylo řešením problému a nikoliv jen jeho skrytím. Výše podpory musí respektovat nejen náklady sociální práce, ale i rizika takového ubytování.
- K bydlení by mělo být možné pronajímat jen prostory, které byly k bydlení zkolaudovány.
- Nová koncepce sociálního bydlení MPSV je jen návrhem široké podpory pohodlného bydlení občanů v zaviněné nouzi.
- Měli bychom odmítnout utopické nápady, jako je např. „housing first“.
- Cílem koncepce nesmí být bezhlavá snaha ubytovat všechny a pohodlně, ale vytvořit takové podmínky, aby všichni v nezaviněné nouzi neztratili své bydlení a práci
- Koncepce naopak vytváří nástroje, jak poskytování bydlení pro sociálně potřebné omezit,
2. Ing. Dan Jiránek - předseda Svazu měst a obcí
Motto Dana Jiránka: Stát nemůže přehazovat zodpovědnost na města a obce.
- Změna od nesmyslných plateb na hlavu k platbám za metr za podmínky, že jsou při bydlení dodržovány základní parametry hygienické, požární atd. je námi požadována již několik let a proto velmi vítaná. Také to, že to budou obce, které budou spolurozhodovat o tom, zda platba přijde přímo majiteli (provozovateli) ubytovny je dobře. Protože obce mají nejlepší přehled o stavu takových zařízen
- Zajistit bydlení svým občanům je povinností státu. Občanem obce se můžete totiž stát během několika minut a za stejnou dobu jím zase být přestanete a to třeba několikrát za měsíc. U státu to naštěstí tak jednoduché není. Proto by nový zákon měl tuto skutečnosti reflektovat. Obce by měly napomáhat státu při zajišťování bydlení dle svých možností. Ony to činí již dnes. Řada obcí provozuje bydlení pro seniory, azylové bydlení pro matky s dětmi, startovací byty pro mladé vdovy či domy (byty) na půl cesty např. pro děti z dětských domovů, nebo na takových projektech spolupracuje s neziskovými organizacemi. Zodpovědnost obcí je zejména ve vytvoření podmínek pro to, aby se na jejich území dařilo takové služby poskytovat.
3. Eva Neumannová - má za sousedy nepřizpůsobivé občany
Motto Evy Neumannové: Stát podporuje ty, kteří si to nezaslouží.
- Já jsem celý život pracovala, i když jsem byla v invalidním důchodu. Nikdy jsem od státu nic nechtěla. Koupila jsem si za velké peníze byt, musela jsem se o sebe postarat sama -nikdo mi nic nedal.
- Nedávno se k nám do domu nastěhovaly dvě nepřizpůsobivé rodiny. Je to hrůza - to si nikdo, kdo to nezažil, nedokáže představit. Dům je špinavý, vybavení zničené, v okolí domu je nepořádek, rodiny jsou velmi hlasité, neberou na nikoho ohled.
- Stává se, že mám naděláno na rohožce od jejich psa, protože ho nestačí vyvenčit a pes se podělá v domě.
- Nejraději bych se odstěhovala, ale kam? Byt je neprodejný, nemůžu s tím nic dělat.
- U nás se stále pomáhá nepřizpůsobivým, nikdo nesmí na jejich adresu nic říct, vždyť je to strašná nespravedlnost. Tito lidé žijí na úkor všech slušných občanů, všech, kteří se o sebe starají sami. Přála bych každému, kdo mluví o nezásluhové pomoci a integraci, aby šel alespoň na měsíc bydlet mezi ně.
- Jedna rodina stačí rozvrátit celé své okolí, všichni se musí přizpůsobit jim -copak to je normální? Takhle to chceme?
- Můj dospělý syn měl těžký úraz, je nepohyblivý. Musela jsem mu koupit postel za 60 000. Nikdo mi na i nedal ani korunu, psala jsem na všechny strany, ale marně. Kdybych mu ji nekoupila, musel by spát v malé dětské postýlce.
- Skřípu zuby, když vidím, co se tady děje. Já jsem brala příspěvek na péči - 4 000 korun, ale podle nových pravidel jsem skoro zdravá a nemám na něj nárok. Snížili mi na 800 korun. Mám dvě endoprotézy, jsem po operaci páteře, nemůžu skoro chodit, ale nejsem nepřizpůsobivá, takže nemám na nic nárok.
- Takhle u nás vypadá spravedlnost?????
- Nemůžu se koukat na to, jak zdraví mladí lidé pobírají dávky a nepracují. A není pravda, že není práce, když člověk pracovat chce a může, tak práci vždycky najde.
4.Julius Levay - pomáhá Romům, sdružení Dživipen z Opavy
Motto : Na slušné bydlení má nárok každý a proto by se o to měl stát postarat.
- Souhlasím s kroky paní ministryně, i s přísněním vyplácení doplatků na bydlení. To by měl dostat každý člověk na ruku - ten, kdo to potřebuje - a ne nějaký ubytovatel.
- Ubytovny a ghetta by měly zmizet, všichni chceme slušně bydlet v normálních bytech a ne v nějakých ghettech.
- Bytů máme dost, ale všichni je využívají ke komerčním účelům, všichni chtějí jen vydělávat.
- Romové mají, oproti majoritě, ztíženou situaci tím, že jsou prostě Romové. Je na ně nahlíženo jako na nepřizpůsobivé, nikdo je nechce ubytovat ani jim dát práci.
- Souhlasím i s tím, aby se o bydlení postaralo město. A nejen o bydlení. Město by mělo zajistit lidem i práci.
- Není pravda, že sociální dávky pobírají většinou Romové. Většinu dávek pobírají „bílí.“
- Na ubytovnách je nejvíce Romů, protože nemají kam jinam jít, Nikdo jim nechce dát šanci na slušné bydlení, slušný život. Mačká se jich tam na malém prostoru několik, rodiny s dětmi, staří lidé….je to hrůza a není to důstojné člověka. Vše je zničené, nic nefunguje, hygienické podmínky jsou šílené. A v to musí ti lidé žít.
5. Stěpán Ripka, Ph.D. - předseda Platformy pro sociální bydlení
Motto Štěpána Ripky: Důstojně bydlet by měl každý - bez ohledu na zásluhovost.
- Se změnou vyplácení doplatku na bydlení nesouhlasím. Myslím, že to jen zhorší situaci. Jednoduše řečeno, stát je odpovědný za to, že je na ubytovnách tolik lidí - svoji dávkovou politikou a nečinností v oblasti sociálního bydlení je tam dostal. Teď se zříká odpovědnosti - nechává řešení na samosprávách, ty však většinou nemají nástroje, jak tyto lidi dostat do standardního bydlení. Proto je tam v lepším případě nechají a počkají na systém sociálního bydlení, v horším případě je vystěhují na ulici. Pokud by samosprávy totiž mohly a chtěly tyto lidi ubytovat v bytech, už to dávno udělaly.
- Možná to zabrání zneužívání dávek ze strany majitelů ubytoven možná, ale na úkor ubytovaných. To je trochu moc velká daň.
- Co se týče současné přípravy zákona o sociálním bydlení, tam to vypadá dobře, práce je sice pomalá, ale zdá se, že opravdu budeme mít koncepci a zákon. MPSV s námi spolupracuje a slyší na naše požadavky. S většinou navrhovaných změn tedy souhlasíme.
- Majitelé domů chtějí, aby sociální bydlení bylo v jejich bytech, za tržní nájemné, a za podmínek, které si sami určí. Ohánějí se přitom argumentací zaviněné a nezaviněné nouze a přehánějí, že všechny domácnosti z cílové skupiny sociálního bydlení jsou strašně rizikové . Je o lobbystický podvod, aby si mohli vybírat jen ty, kdo jim přinesou nejmenší riziko a přitom za ně dostanou nejvíce peněz - stálý příjem od státu.
- Nejsme zvyklí dělat politiku založenou na důkazech. Většina politik je ideologická.
- Svaz měst a obcí dlouhodobě blokuje přijetí zákona o sociálním bydlení a čehokoliv, co by samosprávám přidalo povinnosti. Na úkor občanů.
6. Michaela Marksová - ministryně práce a sociálních věcí, ČSSD
- Obce budou mít větší zodpovědnost. Budou si muset hlídat, jestli pokryjí minimální počet bytů, jenž je na dostupné bydlení požadován. Bude muset bedlivěji pozorovat situaci svých obyvatel, aby dokázala zajistit byt pro člověka v nouzi.
- Počítá se i s výstavbou nových bytů. Ale měly by existovat i další možnosti, protože volných bytů je paradoxně dost – 600 000. Proto se počítá se spoluprací i se soukromými vlastníky.
- Opozice nejvíce kritizuje časovou náročnost tvorby zákona. My ale chceme vládě předložit zákon, který bude fungovat v delším časovém horizontu než jedno volební období. Chceme si také být jistí, že zákon skutečně lidem pomůže a nebude to jen cár papíru.
7. Emil Jíra - 15 let žije na ulici
(57 let, rozvedený, mluví velmi dobře. Zapojuje se do různých aktivit, moderoval i počasí - akce ČT)
- Na ulici jsem se dostal po rozvodu, měl jsem psychické problémy, skončil jsem na psychiatrii a dostal jsem invalidní důchod.
- V současné době bydlím u kamarádky, ale to není řešení.
- Před tím jsem bydlel na „skvotě“, 2 roky jsem byl u Armády spásy, a taky po ubytovnách. Ubytování je časově omezené - můžete tam být 3 - 6 měsíců, pak musíte odejít. (Ale zase se po nějakém čase můžete vrátit.)
- Vedoucí ubytovny mi řekl, že mě tam nemůže nechat dlouhodobě, protože beru 7 000 korun, což je na ubytovnu hodně.
- Nemám nárok na sociální dávky, protože mám poměrně vysoký důchod 12 000 ale z toho mi exekučně strhávají 5 000. Byt si ovšem z toho nezaplatím.
- Buď budu bydlet nebo jíst, ale obojí nejde.
- Problém je, že spousta bezdomovců je zadlužených a pokud budou pracovat, všechno jim strhnou a budou dělat zadarmo.
- Stát dělá jen kosmetické úpravy, chtělo by to změnit z gruntu.
- Hlavně by se měl změnit exekutorský zákon - bagatelní dluhy narostou v nezaplatitelné částky. Já sjem toho příkladem.
- Měl jsem dluh u dopravních podniků 5 5000 a vyšplhal se na 150 000.
- Pochopím soudní poplatky, ale ne exekutorské odměny. Státu strašně dlouho trvá, než něco vyřídí, úředník má na všechno dost času a je nepostižitelný, ale pokud po člověku něco chce, tak včera bylo pozdě.
8. Michaela Jonášová - důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici
- Žila jsem s manželem od r.1966 do r.2008, kdy zemřel. Byl 12 let velmi nemocný, ochrnutý, těžký diabetik na insulinu, po operaci srdce atd. Starala jsem se o něj doma, naprosto sama a bez jakékoli pomoci, dostávala jsem pouze příspěvek na dopravu.
- Když zemřel, zjistila jsem, že zemřu hlady a nemám ani na inkaso.
- Vrátila jsem se zpět do práce, kde jsem pracovala dřív, a kde mě vzali.
- Pracovala jsem až do listopadu 2O14 , kdy mě skončila smlouva, protože když si jako důchodce chcete vydělat, můžete mít pouze třikrát smlouvu na dobu určitou a pak půl roku pausu, je to zákon, bezvadné.
- Nyní nepracuji, jsem ročník 1947, po operaci prsa kvůli rakovině, a budu bezdomovec, protože příspěvek na bydlení můžu nárokovat až po třech měsících a budu napjatá kolik dostanu, podotýkám, že inkaso mám o 1.3OO,-větší, než důchod.
- Byt mám maličký, vlhký, žádná sláva a bojuji statečně o snížení nájmu s italským domácím.
- Takže, proč má stát podporovat lidi, kteří nikdy nepracovali, hlavně proto, že nechtěli? Proč je živí na úkor nás, slušných důchodců? To stát nevidí, že skupinou, která je diskriminovaná, jsou nejvíc lidé, kteří jsou v důchodu, staří, nemocní a hlavně se nebrání tím, že nehulákají, že jsou diskriminováni.
- Když se díváme na západ, tak se dívejme pořádně. Ve Francii nepřizpůsobivé nepustí ani do města.
- Naši němečtí a rakouští sousedé mají tezi - děláš dostaneš, neděláš nedostaneš. Tak proč si z nich nevezmeme příklad?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Česká televize
