V roce 1996 vyhlásily Spojené národy Světový den televize. Chtěly tak upozornit na rostoucí význam tohoto média v oblasti informování společnosti o zásadních otázkách, jako je bezpečnost, ekonomika či sociální témata. „Každý týden sleduje televizi osmdesát devět procent všech Evropanů. I přes to, kolik možností dnes diváci a uživatelé internetu mají, zůstává televize zcela dominantním médiem,“ říká generální ředitelka Evropské vysílatelské unie Ingrid Deltenre.

„Přestože se společnost i její technologické možnosti v poslední dekádě rychle mění, televize je stále nejsilnějším médiem. Například v Evropě ji lidé sledují v průměru tři a půl hodiny denně, přičemž mají jen na kontinentu k dispozici téměř pět a půl tisíce kanálů. Je to ohromující číslo. Samozřejmě mezi jednotlivými vysílateli existují obrovské rozdíly. Jen veřejnoprávní televize mají nicméně průměrný týdenní zásah okolo šedesáti procent, Česká televize dokonce téměř osmdesát procent, což svědčí o jejich relevanci,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává: „Česká televize podle mnohých parametrů, jako je rozpočet nebo počet zaměstnanců, patří spíše k menším veřejnoprávním stanicím. V leckteré oblasti jsme ale ‚premianty?. Pokud bychom se podívali například na sledovanost, pak ČT24, ČT sport i ČT :D budou na první nebo druhé příčce všech evropských stanic, podobně v oblasti počtu premiér, výroby, původní tvorby se České televizi v evropském srovnání daří nadprůměrně.“

Historie televize v několika obrazech

Od skrytého mikrofonu ke skryté kameře

Na začátku bylo rádio. První elektronické masové médium, které už v polovině třicátých let denně oslovovalo po celém světě stovky milionů posluchačů. Než přenechalo pozici „jedničky“ televizi, uplynuly někde dvě, jinde tři dekády. Dodnes je však vliv rádia na televizní programovou nabídku patrný. Jenže o tom většinou ani nevíme. Třeba tak typicky televizní žánr, jakým je seriál – když ještě o možnostech televizi uvažovalo jen pár odborníků, nabízely rozhlasové stanice v USA i jinde krimi, dramata všedního dne, soap opery pro hospodyňky i sitkomy pro celou rodinu. V rádiu vznikl dokonce poprvé také zábavný pořad, který bychom dnes s tímto médiem spojovali jen stěží – skrytý mikrofon, tedy předchůdce skryté kamery. Rádio vysílalo i relace, v nichž vystupovali více či méně nadaní amatérští zpěváci, první talentové show, nabízelo soutěžní kvízové pořady, velké dramatizace klasické literatury či původní inscenace, z nichž například Válka světů Orsona Wellse z roku 1938 díky své sugestivnosti vstoupila do dějin jako rozhlasová hra, která vyvolala u řady posluchačů skutečnou paniku.

Televizní pravěk a Mr. Television