„Situace u nás je taková, že mnoha úspěšným technikům chybí vědecké kvalifikační tituly. Nabízí se tak otázka, jakou míru vědecké kvalifikace lze prominout či nahradit samotnou praxí,“ komentuje situaci děkan Fakulty strojní ČVUT prof. Michael Valášek. „Stále u nás totiž převládá silný názor, že doktorské studium je potřeba jen pro akademickou kariéru, zatímco pro uplatnění v praxi nemá význam…“

Inspiraci ohledně řešení přitom nemusíme hledat příliš daleko. V sousedním Německu studenti doktorského studia (dříve CSc., Dr. dnes Ph.D.) téměř automaticky odcházejí do průmyslové praxe. To má za následek, že vývojová oddělení velkých firem jsou obsazena doktory (absolventy doktorského studia). V Německu totiž vnímají věc zcela odlišně. Uvědomují si, že pokud se studenti během pěti let studia snažili pohybovat na hraně lidského poznání a využívali odpovídající vědecké metody a přístroje, přirozeně tuto svou znalost přenesou v zaměstnání i do průmyslové praxe, kterou tak zároveň obohacují.