„Žábronožky jsou korýši tak vzdálení svým známějším příbuzným, že třeba s raky a kraby jsou si blízcí asi jako ptakopysk s člověkem. Zároveň se jedná o skutečné žijící fosílie. Tito nejstarobylejší z korýšů se totiž výrazně neliší od svých předků, kteří před stovkami milionů let obývali Zemi spolu s trilobity a kteří přežili všechna velká vymírání, která život na Zemi postihla,“ popsal vzácný organismus Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Před miliony let vytlačily ostatní skupiny organizmů předchůdce žábronožek do extrémních biotopů. Všichni současní zástupci proto obývají tůně a kaluže, které se objevují třeba jen jednou za mnoho let a po naplnění vodou vyschnou tak rychle, že v nich nepřežívá téměř nic jiného. „To je důležité, protože žábronožky nejsou schopné jiným vodním živočichům konkurovat a pro mnohé představují snadnou kořist. Proto se s žábronožkou letní nesetkáme v tůních a kalužích, které mají dlouhou životnost a žije v nich a kolem nich řada konkurentů a predátorů. Daní za prostředí bez konkurence a dravců je ovšem jeho pomíjivost a nejistý čas jeho obnovení,“ dodává Miloslav Jirků.

Ačkoliv snad dříve žábronožky letní v některých oblastech obývaly polní cesty brázděné povozy, změny a chemizace hospodaření je z krajiny vytlačily. Dočasné útočiště našly ve vojenských újezdech, kam se dostala jejich vajíčka pravděpodobně na pásech tanků a ve vzorcích pneumatik. Armáda pak pro ně mimoděk vytvářela ideální prostředí pojezdy těžké techniky. Dnes jsou proto žábronožky letní k vidění zejména ve vojenských prostorech, včetně některých bývalých.

„Jelikož armáda mnohá cvičiště opustila, zavádějí se alternativní způsoby péče o tato cenná území, kterým se vyhnula většina negativních důsledků lidské činnosti. Častým způsobem péče o bývalá vojenská cvičiště jsou dnes pojezdy offroadů či vojenské techniky. Jakkoliv to žábronožkám a listonohům svědčí, plošnou údržbu prostředí to neřeší. Proto byli do bývalého vojenského prostoru mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou umístěni velcí kopytníci, aby opět zastali svou dávnou úlohu tvůrců krajiny,“ upozorňuje Miloslav Jirků.

První žábronožky vědci objevili v tůni, kterou loni na podzim vyhloubili pro zubry na pastvině u Benátek nad Jizerou. Následně se objevily v kaluži na cestě na pastvině v sousedství Milovic. „Jelikož velcí kopytníci do kaluží obývaných žábronožkami běžně vstupují, pijí z nich a vylučují v jejich blízkosti trus, nevěděli jsme, zda vzácným korýšům jejich přítomnost nevadí. Objevení se velkých počtů žábronožek v kalužích silně ovlivňovaných velkými kopytníky je proto dobrá zpráva,“ zdůrazňuje Miloslav Jirků.