Tento den si chceme každoročně připomínat tragické události, které bezprostředně ohrozily existenci sokolského hnutí za druhé světové války. Výnosem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z 8. října 1941 byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek úředně zabaven. Při tzv. „sokolské akci“ – v noci ze 7. na 8. října 1941 – gestapo zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří „ještě byli na svobodě“. Byli mučeni, vězněni, deportováni do koncentračních táborů.  Téměř 93% vedoucích sokolských pracovníků se již na svá místa po skončení války nevrátilo.

Podle dostupných údajů bylo v té době v koncentračních táborech již kolem 1 500 Sokolů. Většina účastníků domácího protinacistického odboje byla členy Sokola, tudíž sokolský odboj je v podstatě odbojem národním. Sokolové šli na svou smrt odhodlaně, hrdě, jejich poslední myšlenky před popravou nebo smrtí na následky mučení patřily Sokolu a národu, jak dosvědčovaly vzpomínky těch, jimž se podařilo přežít. Dle poválečných neúplných údajů bylo popraveno 1 212, umučeno 2 178 a vězněno 8 223 sokolů. Dalšími oběťmi byli sokolové, kteří padli v zahraničním vojsku, při Slovenském národním povstání a při květnových revolučních dnech v Praze. Sokolské zásluhy o osvobození a přinesené oběti byly zhodnoceny jednak zvláštním projevem prezidenta dr. Edvarda Beneše, jednak připnutím československého válečného kříže 1939 na prapor ČOS, jakož i vyznamenáním jednotlivých sokolských činovníků za odbojovou činnost.