První větší projevy nespokojenosti obyvatel začaly v srpnu roku 1988 a demonstrace pak pokračovaly až do konce totality. V lednu 1989 se konaly vzpomínkové demonstrace při příležitosti Palachovy oběti a následné nasazení vodních děl a zásahových jednotek s psovody přimělo k dalším demonstracím více lidí. Po dalších demonstracích 21. srpna a 28. října se vedení KSČ snažilo zavést tvrdá protiopatření, nicméně v listopadu přišly zprávy o pádu Berlínské zdi, o volebním vítězství Solidarity v Polsku a přípravách svobodných voleb v Maďarsku. Při demonstraci 17. listopadu, na památku 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 a vzpomínku na zastřeleného Jana Opletala, na Národní třídě proti demonstrantům zasáhly ozbrojené složky VB a pluk SNB. Způsob zásahu pobouřil celou veřejnost a měl za následek start vlny protestních akcí po celém státě a začátek tzv. sametové revoluce. V noci z 18. na 19. listopadu 1989 vzniklo Občanské fórum v čele s Václavem Havlem a již 21. listopadu jeho zástupci jednali s premiérem Ladislavem Adamcem, přičemž dne 7. prosince 1989 podala jeho federální vláda demisi. Po třech dnech byla ustavena tzv. vláda národního porozumění v čele s Mariánem Čalfou. Po jmenování této vlády Gustáv Husák abdikoval na funkci prezidenta republiky, do čela Federálního shromáždění byl zvolen Alexander Dubček a 29. prosince 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem republiky.