V červenci roku 1997 se rázem škrtem pera z českého zdravotnictví a rostoucího trhu stal trh „zralý”. Došlo ke změně úhradového systému nemocnic z výkonového na systém globálních rozpočtů. Ze dne na den se především nemocnice musely začít chovat jinak. V tomto přelomovém období se sešlo několik generálních ředitelů z průmyslu zdravotnických prostředků a technologií. Domluvili se, že standardní součástí standardního trhu je i zájmové sdružení dodavatelů zdravotnických prostředků a myšlenka založit CzechMed byla na světě.

Pokud se ohlídneme za uplynulými 15 lety českého zdravotnictví, musíme zmínit ještě dvě podstatné události, které jej formovaly. Nesmíme opomenout, ani ne tak událost jako období, kdy se česká ekonomika těšila růstu, který jí mohla většina zemí Evropské Unie závidět, kolem 6 procent ročně. Třetím, opět spíše obdobím než událostí, je doba od finanční a později hospodářské krize, tj. od roku 2009. Ekonomika prakticky neroste a růst zdrojů do zdravotnictví je téměř neznatelný.  Od těchto ukazatelů se odvíjí objem poskytované péče a z toho až sekundárně spotřeba – mimo jiné – zdravotnických prostředků.