Situace ohledně věkového spektra pacientů zůstává stejná. Více než polovina těchto dětí byla mladší deseti let. Spektrum nejčastěji léčených diagnóz je i po dalším roce sledování také stejné. Nejčastějšími návštěvníky protonových center v USA jsou děti s vyléčitelnými nádory mozku – ependymomy, meduloblastomy a gliomy s nízkým stupněm malignity. Následováni jsou pacienty s další velkou skupinou dětských onkologických diagnóz – axiálními sarkomy. Nepřehlédnutelným faktem je, že až 19 % dětí se přišlo do USA léčit ze zahraničí.

Susan Ralston, ředitelka PPF stav komentuje: „Rodiče si musí uvědomit, že protonová terapie nabízí zásadní výhody pro léčbu jejich dětí v porovnání s tradiční radioterapií. Je mým cílem, jako matky dítěte s Ewingovým sarkomem míchy, který je vhodný pro léčbu pomocí protonů, pomoci dalším rodinám především zprostředkováním správných a dostatečných informací o všech léčebných možnostech pro jejich dítě.“

V odborných kruzích jsou důsledky konvenční fotonové radioterapie (radioterapie X-zářením s vysokou energií) mnoho let dobře známé. Četnost a závažnost její nežádoucích účinků je vzbuzuje oprávněné obavy dětských onkologů z trvalého poškození dítěte. Snahou odpovědných lékařů je proto citlivý, dynamicky se vyvíjející dětský organizmus pokud možno záření nevystavovat. Není se čemu divit. Dlouhodobé až trvalé následky vzhledem k tomu, že mozkové nádory jsou u dětí nejčastějšími solidními nádory, se týkají zejména mentálních funkcí, jako např. snížení IQ, ztráty schopnosti udržet pozornost, zpomalení zpracování podnětů nebo poruch paměti. I nízké dávky záření na primární hormonální centra v mozku způsobují chaos v tvorbě a účinku hormonů sekundárně pak v celém těle, z čehož je nejvýznamnější ztráta produkce růstového hormonu s následným zpomalením růstu dítěte. Hlavní výhodou protonové terapie na základě její fyzikální podstaty je vysoká míra ochrany rakovinou nepostižených tkání v okolí nádoru, které konvenční (fotonová) radioterapie není schopna. Tím, že X-záření proniká skrz celým tělem, kontaminuje nízkou až střední dávkou spoustu okolitých orgánů a tkání. S tím souvisí doposud tragicky podceňovaný, ale dnes naštěstí do centra zájmu odborníků vystupující problém sekundární rakoviny u pacientů úspěšně léčených v dětství konvenční radioterapií. Dnes již se ví, že riziku radiací indukované rakoviny je vystavena až téměř čtvrtina všech takto léčených pacientů. Je důvodný předpoklad, že ve snížení tohoto rizika hraje protonová léčba stěžejní význam.