Tuzemskou přírodu stovky tisíc let formovaly základní přírodní jevy. K těm nejzásadnějším kromě občasných požárů vždy patřila i stáda velkých kopytníků.  Ti totiž zásadním způsobem ovlivňují vegetaci - stromy a rostliny, na které je vázán hmyz, který zase potřebují ke své existenci ještěrky, žáby, ptáci i netopýři. Poslední tisíce let říši rostlin vládli spolu s ohněm, vodou, mrazem a větrem zejména divocí koně, pratuři, zubři, losi a jeleni, v mokřadech navíc ještě bobři.

Jenže pak do pradávných přírodních procesů razantně zasáhl člověk a zejména ten “nejmodernější”. Řeky zreguloval, mokřady odvodnil, původní druhy kopytníků v přírodě vyhubil a někdejší přirozené bezlesé “prapastviny” rozoral na pole nebo rovnou zastavěl sklady. “Nastala doslova genocida, kdy se řada původně hojných domácích druhů začala stěhovat - nejčastěji bohužel rovnou na seznamy druhů vyhubených, nebo kriticky ohrožených. Poslední druhově bohaté střípky původní přírody, které se dochovaly do dnešních dnů, navíc ohrožuje zarůstání agresivní vegetací, která se vlivem chybějících přírodních faktorů doslova urvala ze řetězu,” říká David Číp z ochranářské organizace JARO Jaroměř, která spravuje pastevní rezervaci Na Plachtě v Hradci Králové.

Do boje s agresivními a nezřídka i cizokrajnými invazivními druhy trav i dřevin proto ochránci přírody již desítky let v různých biotopech nasazují nejen ruční kosy, sekačky, motorové pily nebo stáda ovcí a koz, ale místy dokonce i tanky nebo buldozery. Od roku 2015 se v péči o krajinu začaly znovu používat původní druhy kopytníků.  První pastevní rezervace vznikaly od roku 2015 výhradně na místech, která si udržela stepní či bezlesý charakter - nejčastěji v bývalých vojenských prostorech nebo na mokřadních loukách udržovaných traktory. Až v Hradci Králové ale divocí koně poprvé vstupují do lesního prostředí.