Dle pojetí ekonomiky a bankovnictví tak jak je chápe Islám, jsou všechna stvoření, stejně jako všechny hodnoty vytvořené lidmi a všechny pozemské zdroje jsou majetkem boha. I banka jako subjekt je tak v globálním vyjádření majetkem boha. Člověk zde pak vystupuje jako správce tohoto božího majetku. Správce by měl s božím majetkem hospodařit řádně a v souladu s náboženskými i filosofickými principy islámu. Člověk přitom může využívat tento majetek či kapitál pro dosažení zisku. Nicméně tento zisk opět není chápán pouze jako majetek jednotlivce se kterým si může nakládat dle svého uvážení. Majetek i zisk z něj vyplývající by měl být využíván pro potřeby a blaho veřejnosti a podporu chudým, tak jak jsme to již popisovali v minulých dílech našeho seriálu.

Nelze si nevšimnout podobných znaků s principy socialismu či komunismu. Nicméně pojetí ekonomiky v islámských zemích a pojetí vlastnictví je spíše projevem odpovědnosti a pokory jednotlivce, nikoliv znárodnění či zestátnění soukromých zdrojů a majetku, které vede zase k opačnému výsledku a to zaostávání ekonomiky, nedostatek údržby, absenci citové i osobní vazby jednotlivce k majetku apod.