Není jistě náhodou, že do programu večera zařadil i „Hammerklaviersonátu“ letošního „jubilanta“ Ludwiga van Beethovena (v prosinci uplyne 250 let od narození tohoto velikána) a Janáčkova filharmonie se tak letos poprvé (a ne naposled) připojuje k celosvětovým oslavám.
Před více než 25 lety brilantní hudebník a hudební vizionář P. L. Aimard prohlásil, že je „velmi znuděný tím, že žije ve světě, jenž obsahuje tolik hudby, která chce potěšit masy“. Nikoho proto nepřekvapí, že se věnuje zejména soudobé hudbě a skladatelé, s nimiž udržuje často přátelské styky, mu svěřují svá díla k premiérám. Poprvé uvedl např. Répons Pierra Bouleze, Stockahusenův Klavierstück XIV, Ligetiho Eleventh a Thirteenth Piano Études nebo skladby T. Muraile, M. Stroppa či G. Benjamina, jehož Shadowlines zařadil i do dramaturgie lednového ostravského koncertu.
„O novou hudbu jsem se začal zajímat velmi brzy. Bylo mi osm nebo devět let. V Lyonu, kde jsem se narodil, jsem měl možnost slyšet mnoho skladeb dvacátého století. Byl jsem velmi mladý posluchač, takže jsem tomu docela jistě nerozuměl, ale byl jsem ohromen spoustou nápadů a nástrojů i přístrojů, které jsem slyšel. Cítil jsem, že tato hudba bude hrát v mém životě důležitou roli i později,“ říká v jednom z rozhovorů Aimard.
Pro ostravský koncert zvolil atraktivní dramaturgii, v níž se snoubí, jak je již z předchozích řádků patrné, díla starých i současných skladatelů. Večer zahájí Fantasia Cromatica holandského skladatele, varhaníka a pedagoga, jehož dílo je rozkročeno mezi renesancí a barokem. Byl přezdíván Orfeem z Amsterdamu a zástupci města často přiváděli do kostela Oude Kerk důležité návštěvy, aby si zde vyposlechly jeho proslulé improvizace. Více než 70 jeho děl pro klávesové nástroje přežilo a poprvé v historii JFO se tyto skladby objeví na jejím pódiu. Následovat bude již zmíněná skladba G. Benjamina. První půli koncertu završí příslušník Druhé vídeňské školy a její hudebně nejpřívětivější člen – Alban Berg a jeho Klavírní sonát. Závěr pak bude patřit jubilantovi Beethovenovi. Jeho Sonáta č. 29 aneb „Hamerklaviersonáta“ si vysloužila hned několik superlativů. Ve své době byla nejradikálnější a nejmodernější a dodneška je považována za jedno z nejnáročnějších sólových klavírních děl. Poprvé ji provedl Ferenc Liszt v roce 1836 v Paříži.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
