„Celé dny i noci trávila zavřená ve svém pokoji za zataženými závěsy bez jediné kamarádky. Vyzkoušeli jsme ledacos. Dvakrát změnu školy, psychologie, psychiatra, léky,“ začíná maminka Báry vzpomínku na těžké období. Nakonec našla patnáctiletá Bára pomoc v Latě. Začala se scházet se starší dobrovolnicí, mluvila s ní o svých problémech a společně mají spoustu zážitků. „Dneska už je Bára úplně jiný člověk, má spoustu kamarádu a dokonce i zlobí jako správná sedmnáctiletá slečna,“ říká její maminka.

Podobně jako Bára prošlo Latou za dvacet let fungování na 1500 klientů. Děti ze sociálně slabých rodin, s problémy ve škole nebo třeba mladí lidé opouštějící dětské domovy, kteří potřebují pomoci s prvními kroky do samostatného života.