V poslanecké sněmovně se sešly dvě verze novely zákona o ochraně přírody a krajiny, které se zaměřují na ustanovení týkající se výhradně našich národních parků. Poslanci budou 21. února nejprve hlasovat o tzv. senátní verzi zákona. Ten přináší mnoho změn, které jsou nejen destruktivní pro naše národní parky (respektive pro ochranu a zachování přírody v nich), ale mnohé senátorské úpravy zákona jsou také legislativně nesmyslné. Znamená to, že v praxi aplikace zákona způsobí chaos, očekávat můžeme také mnohé soudní spory. Pokud poslanci svými hlasy senátní verzi odmítnou, budou poté hlasovat o původní, tzv. sněmovní verzi, tedy o novele zákona, kterou již jednou schválili, a to 2. prosince 2016 celkem 121 hlasy, tedy velmi výraznou (a ústavní) většinou.

Sněmovní verze, kterou původně pro vládu připravovalo MŽP, obsahuje řadu pozitivních novinek. Národní parky se více otevřou návštěvníkům, a to za současného zachování ochrany nejcennější přírody. Plošně skončí používání zábavní pyrotechniky v národních parcích, národní parky získají jasnější a stabilnější zonaci, protože bude platit 15leté moratorium na její změny. Sněmovní verze pak také přináší jasnou definici cíle, proč se národní park vyhlašuje. Ta odpovídá tomu, co se za národní park pokládá všude na světě. I senátní verze mění definici, ovšem zcela opačným směrem. A to je nejzásadnější problém senátního návrhu – podle něj je totiž účelem národního parku mj. zajistit rozvoj obcí a krajů. Proto se ale přece národní parky opravdu nevyhlašují

O co v obou verzích jde aneb proč jedna národní parky ničí a ruší a druhá naopak přírodu v národních parcích chrání a národní parky otevírá lidem?

Co obsahuje tzv. senátní verze

Hlavní problém a klíč ke zrušení národních parků

Rozhodování správ národních parků podle senátorů