Ta přispívá například k odstraňování chudoby, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, ochraně životního prostředí a podpoře demokracie nebo dodržování lidských práv.

Mezi lety 2012 až 2014 poskytla Česká republika na zahraniční rozvojovou spolupráci ročně v průměru 4,3 miliardy korun. V přepočtu na jednoho obyvatele ročně přispěla průměrně 405 korunami, což je v rámci rozšířené Visegrádské skupiny třetí nejvyšší částka1. Ve srovnání se zeměmi Evropské unie je ale Česká republika až na 18. místě. Ukazatelem je podíl objemu rozvojové spolupráce na hrubém národním produktu. Při vstupu do EU se Česká republika zavázala k navyšování výdajů na zahraniční rozvojovou spolupráci. Podíl hrubého národního produktu měl do roku 2015 tvořit 0,33 %. Ještě v roce 2014 ale byl tento podíl 0,11 % a od roku 2010 navíc klesá. Česká republika tak neplní své závazky a nedosahuje ani minimálního podílu 0,20 % hrubého národního produktu, který pokládá Výbor pro rozvojovou pomoc OECD za projev dostatečného úsilí.

Peníze na zahraniční rozvojovou spolupráci směřují jednak do multilaterální pomoci, která tvoří přibližně 70 % celkových výdajů na rozvojovou spolupráci. Zahrnuje především mandatorní platby do mezinárodních organizací, jako jsou EU, OECD a OSN. Další forma rozvojové spolupráce je bilaterální. Podporuje hlavně zahraniční rozvojové projekty, tuzemské osvětové projekty, stipendia nebo humanitární pomoc a podobně. Kontroloři prověřili 44 projektů bilaterální rozvojové pomoci celkem za 495 milionů korun.