Černobílé fotografie zachycují stav areálu na přelomu 19. a 20. století: přístupová cesta ke hradu, dnes téměř k nepoznání; jednoduchá studna s dřevěným oplocením, majestátní ruiny hradního paláce z různých úhlů pohledu; propukající stavební činnost v 6. bráně... Jejich unikátnost spočívá především v tom, že zobrazují hradní stavbu ještě nedotčenou pozdějšími stavebními zásahy, tedy autentický dochovaný stav po pernštejnských majitelích.Snímky jsou umístěny vždy tam, kde fotograf před desítkami let stiskl spoušť, a umožňují snadno porovnat situaci tehdy a nyní.

V roce 1917 si Kunětickou horu pronajal a následně v roce 1919, po vzniku samostatného Československa, zakoupil pardubický Muzejní spolek. O rok později ustavené Kunětické družstvo zahájilo nezbytné zabezpečovací práce a krátce poté započalo s ambiciózní obnovou hradu podle projektu architektů Dušana Jurkoviče a Jana Pacla. V padesátých letech přešel hrad do správy státu. Od poloviny 70. let však musely být kvůli dlouhodobé neúdržbě a havarijnímu stavu postupně uzavírány jeho jednotlivé části, až nakonec došlo k uzavření hradu jako celku. Standardní návštěvnický provoz byl pak na Kunětické hoře obnoven až v květnu 1993, tedy před pětadvaceti lety.