Národní památkový ústav se seznámil s aktuálně projednávaným návrhem hlavního města Prahy na změnu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon“). Návrh předpokládá zrušení odstavců 6 a 7 § 14 zákona, tj. zrušení povinnosti orgánu státní památkové péče (např. magistrátu) vydat závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné organizace památkové péče (tedy NPÚ) a zrušení povinnosti projednání dokumentace obnovy s NPÚ v průběhu jejího zpracování. Návrh by dle našeho názoru výrazně ovlivnil kvalitu péče o kulturní dědictví, navíc důvodová zpráva k němu obsahuje argumenty, které jsou výrazně účelově zkreslené. Proto považujeme za potřebné se k věci vyjádřit.

V důvodové zprávě je ke zrušení povinnosti orgánu státní památkové péče vyžádat si písemné vyjádření NPÚ uvedeno, že hlavním smyslem navrhované změny je urychlení prací při obnově kulturních památek a nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se na památkově chráněném území. To je podepřeno tvrzením, že odborná vyjádření NPÚ jsou odboru památkové péče často doručována po uplynutí zákonné lhůty a proto zpomalují správní řízení. S tím nelze souhlasit – k prodlení při vydání závazného stanoviska dochází na straně magistrátu. Zákon na opožděná dodání vyjádření pamatuje a jasně stanoví, že pokud magistrát neobdrží písemné vyjádření NPÚ ve správní lhůtě, má podle § 14 odst. 6 zákona vydat závazné stanovisko bez tohoto vyjádření. Důvodová zpráva k navržené novele opakovaně a dle našeho názoru účelově toto zcela ignoruje. Navíc má NPÚ k dispozici velké množství dokladů o tom, s jakým zpožděním po doručení písemného vyjádření bývá vydáno závazné stanovisko. Tyto lhůty jsou ne v řádech dnů (jak bývá občas u písemných vyjádření NPÚ), ale v řádech týdnů či měsíců!

Je zcela zjevné, že skutečným účelem navrhované změny není urychlení procesu vydávání závazných stanovisek, nýbrž omezení vlivu NPÚ jakožto nezávislé odborné organizace státní památkové péče, což by mohlo vést k zásadnímu oslabení veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví a ke snížení úrovně památkové péče v České republice.

V souvislosti s tímto se v důvodové zprávě uvádí, že: „Navrhovaná změna bude mít významný dopad na veřejné rozpočty, přestože v samotném procesu vydání závazného stanoviska se nic nemění. Závazná stanoviska budou i nadále vydávat orgány státní památkové péče, ale navržená změna s sebou přinese vyšší nároky na odbornost zaměstnanců státní správy, na čas věnovaný vyřizování žádostí a tedy i požadavek na zvýšení počtu pracovních míst.“