I kdyby úřady neregistrovaná zařízení sociálních služeb důsledně a úplně potlačily, není jasné, co by bylo s množstvím starých a nemocných lidí, kteří v nich nyní žijí, a jak by se zabránilo novému rozvoji těchto zařízení.

Špatné zacházení se seniory v neregistrovaných zařízeních a obecně problematická dostupnost sociálních služeb vedly veřejnou ochránkyni práv k tomu, aby se vůbec poprvé ve svém funkčním období obrátila na vládu. „Je to stát, kdo garantuje důstojné stáří, je to stát, kdo se mezinárodně zavázal, že zajistí přístup k sociálním službám a ochranu před špatným zacházením. Není tedy možné, aby nečinně přihlížel, jak se křehcí senioři s demencí či lidé s duševní poruchou stávají doslova rukojmími nelegálních zařízení,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „Sami poskytovatelé neregistrovaných služeb o sobě otevřeně mluví jako o alternativě, která vyplňuje mezeru na trhu. Dokonce se sdružují a vytvářejí zdání něčeho, co je normální a legitimní, protože je to potřebné. Vystavovat zranitelné seniory tak velkému riziku špatného zacházení však ve vyspělé společnosti normální není a je třeba, aby se nad tím vláda zamyslela.“