Kvůli svému zdravotnímu stavu má pan Petr nárok na hrazenou přepravu na kontroly. Místo cest sanitkou ale devětapadesátiletý masér raději volí osobní auto, ve kterém je cestování pohodlnější nejen pro něj, ale i pro jeho vodicího psa. Do Prahy ho z domovské Kopřivnice pravidelně vozí kamarád. O proplacení cest pak pan Petr žádá svou zdravotní pojišťovnu. Výši úhrad určuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví.

Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění hradí zdravotní pojišťovny přepravu mezi bydlištěm a zdravotnickým zařízením lidem, jejichž stav neumožňuje přepravu běžným způsobem bez použití zdravotnické dopravní služby (sanitky). Zákon také uvádí, že pacient, který má na uvedenou hrazenou přepravu nárok, může cestovat i soukromým vozidlem řízeným jinou osobou, pokud ošetřující lékař takovou přepravu schválí. V tom případě pojištěnci přísluší náhrada cestovních nákladů ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího poskytovatele zdravotních služeb, který má smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou a který je schopen potřebnou péči poskytnout.