Příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti poskytuje stát prostřednictvím úřadů práce s cílem zvýšit šance lidí vedených v evidenci úřadů práce na jejich uplatnění na trhu práce. Může jít např. o příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa, o příspěvek na dojíždění, o příspěvek na zapracování, o úhradu rekvalifikace apod.

Ombudsmanka z více stížností zjistila, že úřady práce žádosti o příspěvek vyřizují neformálně. Pokud se úřad rozhodne žádosti vyhovět, uzavře s žadatelem dohodu a příspěvek poskytne. Jestliže však žádosti nevyhoví, žadatele o tom pouze neformálně vyrozumí (dopisem, telefonicky, při osobní schůzce). Vyrozumění zpravidla neobsahuje konkrétní odůvodnění, proč nebylo žádosti vyhověno. Žadatel se tak nedozví, z jakých skutečností úřad práce při posuzování vycházel, jestli má své závěry podloženy příslušnými zjištěními, z jakých konkrétních důvodů žádost nevyhověla zákonným požadavkům.

„Jsou to peníze státu, takže o jejich vyplacení či nevyplacení by měly úřady práce rozhodovat v souladu se zákonem, transparentně a tak, aby bylo možné jejich postup přezkoumat. Toho lze dosáhnout jen správním řízením, jako je tomu například u sociálních dávek, včetně těch nenárokových. Úřady práce to však odmítají a ani ministerstvo nezajistilo nápravu. Nezbývá mi tedy, než se obrátit na vládu, aby zákonné jednání prosadila,“ shrnuje podstatu problému ombudsmanka Anna Šabatová.