Porota Banky roku ocení nejvýznamnější osobnost česko-slovenského peněžnictví za uplynulých 100 let

Do nejužší nominace postoupili Karel Engliš, Jan Viktor Mládek, Vilém Pospíšil a Jaroslav Preiss. Jméno absolutního vítěze a bankéře století se veřejnost dozví na slavnostním večeru v pražském paláci Žofín v úterý 20. listopadu 2018.

Širší výběr dvaceti osobností československého bankovnictví byl sestaven ve spolupráci s Českou národní bankou pod vedením jejího hlavního archiváře a historika Jakuba Kunerta. „V průběhu posledních sta let se v československém a českém peněžnictví vyskytla řada mimořádných osobností, které se zasloužily nejen o rozvoj samotného odvětví, ale i o Československou republiku a její ekonomiku. Bez tvůrčí práce osobností, jako byli Jaroslav Preiss, Vilém Pospíšil nebo Karel Engliš, by se nepochybně jen obtížně hledaly cesty hospodářské stabilizace nově vzniklého státu. Obdobně lze zmínit například význam Jana Viktora Mládka pro obnovení republiky v době a po ukončení II. světové války,” říká Jakub Kunert z ČNB. Podle něj se ale i po nastolení komunistického režimu, kdy došlo k centralizaci peněžnictví a jeho podřízení centrálnímu plánování podle sovětského vzoru, našly některé osobnosti jako třeba Eugen Löbl nebo Svatopluk Potáč, které si uvědomovaly, že bez podnikatelského přístupu bude jen obtížně docházet k efektivní alokaci finančních zdrojů, potřebné pro úspěšný rozvoj ekonomiky.

„Většina z nás si z dob budování finančního sektoru v Československu pamatuje pár nejzná-mějších jmen a proto jsem rád, že rozhodnutí vybrat osobnost československého peněžnictví nám připomnělo řadu dalších lidí, kteří sehráli v tehdejší době významnou roli,“ říká bývalý guvernér České národní banky Zdeněk Tůma a dodává: „Jako bývalého centrálního bankéře mě potěšilo, že při hodnocení poroty se často skloňovalo i jméno Jana Viktora Mládka, který patřil mezi klíčové osobnosti při poválečném uspořádání Československa a třeba v Meziná-rodním měnovém fondu je jako jeden z jeho zakladatelů dodnes vzpomínán.“

Užší nominace pro výběr Osobnosti československého peněžnictví 1918-2018:

Karel ENGLIŠ (17. 8. 1880, Hrabyně – 15. 6. 1961, Hrabyně), český národohospodář, filozof, právník a politik
Absolvoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Od roku 1910 působil nejprve jako docent, a od roku 1917 jako řádný profesor národního hospodářství na české technice v Brně. V roce 1919 se stal profesorem právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jejímž byl také prvním rektorem.
V letech 1920–1921, 1925-1928 a 1929–1931 zastával post ministra financí a v této pozici prosadil mimo jiné v roce 1927 rozpočtovou a daňovou reformu. Na počátku 20. let působil také ve vedení Brněnské banky a v pozici místopředsedy zastupoval moravské banky ve Svazu československých bank. Od roku 1934 až do února 1939 byl guvernérem Národní banky Československé. Po svém odchodu z funkce guvernéra zasedal v představenstvu České průmyslové banky a následně Živnostenské banky. V roce 1939 byl jmenován profesorem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, na níž byl na přelomu let 1947 a 1948 rektorem. V období komunistického režimu byl vystaven tvrdé perzekuci. Byl autorem celé řady ekonomických teoretických prací, např. Národní hospodářství, Teorie státního hospodářství apod. Svým dílem se zařadil k předním československým národohospodářským teoretikům.

Vilém POSPÍŠIL (5. 5. 1873, Nový Rychnov – 27. 11. 1942, Praha)
Absolvoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. V roce 1902 nastoupil do Městské spořitelny Pražské, v níž se postupně vypracoval na ředitele (1917). V letech 1922–1926 zaujal ve spořitelně a jejím hypotečním ústavu post nejvyšší – místo vrchního ředitele. Později zastával také funkci předsedy Svazu československých spořitelen, v této pozici se také stal členem výkonného výboru Mezinárodního ústavu spořitelního.
Za 1. světové války se jako člen Maffie zapojil do protirakouského odboje. Aktivně se spolupodílel na měnové odluce v roce 1919 a pravděpodobně z jeho podnětu byl uplatněn princip kolkování. V letech 1919–1926 byl místopředsedou bankovního výboru Bankovního úřadu ministerstva financí. Vedle toho zastupoval Československou republiku ve finanční komisi Společnosti národů, kde mimo jiné prosadil společný postup členských zemí proti penězokazectví.
V letech 1926–1934 byl prvním guvernérem Národní banky Československé.

Jaroslav PREISS (8. 12. 1870, Přeštice – 29. 4. 1946, Praha)
Absolvoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. V roce 1904 vstoupil do Živnostenské banky, kde převzal vydávání jejího odborného časopisu, „Finanč-ních listů“. Díky svým schopnostem byl v roce 1907 pověřen vybudováním hypotečního a průmyslového oddělení banky. V roce 1910 se stal náměstkem vrchního ředitele banky. Jako propagátor novoslovanství se podílel na projektu zřízení Slovanské banky v Petrohradě. V roce 1917 byl jmenován vrchním ředitelem Živnobanky a v této vrcholné manažerské funkci působil až do roku 1938. V roce 1917 se stal také prvním předsedou Svazu českých bank. Po vzniku ČSR se velkou měrou zasloužil o vybudování koncernu Živnostenské banky, který sdružoval nejdůležitější průmyslové a obchodní podniky na území Československa. Tím se Živnobanka stala jedním z nejvýznamnějších řídicích center československého hospodářství.

Jan Viktor MLÁDEK (7. 12. 1911, Bochnia – 7. 8. 1989, Washington, D.C.)
Studoval právnickou fakultu nejprve Univerzity Karlovy v Praze, a následně Masarykovy univerzity v Brně. Posléze absolvoval také Vysokou školu obchodní a pak odešel studovat na pařížskou Sorbonnu a univerzitu v Cambridge, kde se seznámil mimo jiné s Johnem Maynardem Keynesem.
V době II. světové války nastoupil do exilového ministerstva financí, kde pod vedením Ladislava Karla Feierabenda spravoval měnový a bankovní odbor. Zde mimo jiné připravoval poválečnou obnovu československé měny. V roce 1944 se zúčastnil jednání o vzniku MMF a Světové banky v Bretton Woods. Po obnovení Československa zastupoval ministerstvo financí v dočasné správě Národní banky (později Národní banky Československé) a v ministerstvu financí byl jmenován generálním poradcem ministra financí. V roce 1946 byl zvolen jedním z dvanácti výkonných ředitelů MMF a byl členem československé mise v OSN.
Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 rezignoval na funkci výkonného ředitele MMF a požádal v USA o azyl. Následně se stal ředitelem v MMF a vedl jeho evropské, a později i africké oddělení. Ve svých funkcích významně napomáhal stabilizaci měn po celém světě, mimo jiné v Japonsku, Vietnamu, Laosu či Tunisku. V této době se také aktivně zapojil do úsilí o obnovu demokracie v Československu, mimo jiné významně finančně podporoval československý exil v USA. Společně se svou manželkou Medou Mládkovou, roz. Sokolovou, vybudoval významnou sbírku moderního českého umění.

Širší seznam pro výběr Osobnosti československého peněžnictví 1918-2018:
Vilém POSPÍŠIL, český národohospodář, právník a publicista
Karel ENGLIŠ, český národohospodář, filozof, právník a politik
Jaroslav PREISS, český národohospodář, bankovní manažer a politik
Otto FEILCHENFELD, československý bankovní manažer
Jan Viktor MLÁDEK, československý ekonom
Imrich KARVAŠ, slovenský ekonom, bankovní manažer a politik
Jaroslav KABEŠ, český ekonom, bankovní manažer, politik a filozof
Svatopluk POTÁČ, český ekonom, bankovní manažer, hospodářský a státní činitel
Augustin NOVÁK, český národohospodář a bankovní manažer
Karel SVOBODA, český národohospodář a bankovní manažer
Václav VANĚK, český bankovní manažer
Cyril HORÁČEK, český národohospodář, politik a manažer ve spořitelnictví
Karel TRAPL, český ekonom, politik a bankovní manažer
František ZITA, český manažer v pojišťovnictví
Bohdan BEČKA, český politik, podnikatel a ministr financí
Bedřich SCHWARZENBERG, český a rakouský politik a podnikatel
Ľudovít MEDVECKÝ, slovenský národohospodář
Eugen LÖBL, slovenský národohospodář, bankovní manažer, politik a státní činitel
Petr ČECH, český manažer v pojišťovnictví
Václav PEČA, český manažer v pojišťovnictví