Stěžovatel pobývá na území EU s menšími přestávkami od roku 2003. V Německu dvakrát neúspěšně žádal o udělení mezinárodní ochrany. V roce 2011 byl zatčen a v České republice pravomocně odsouzen pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině a padělání a pozměnění veřejné listiny, kterých se dopustil tím, že v rámci organizované skupiny se podílel na objednávání, výrobě a další distribuci padělaných nebo pozměněných osobních dokladů. V současné době je ve vydávací vazbě, neboť Rusko požádalo o jeho vydání k trestnímu stíhání. České soudy již pravomocně o přípustnosti vydání rozhodly a ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím již Ústavní soud odmítl. 

V nynější ústavní stížnosti stěžovatel brojil proti neudělení azylu v České republice, neboť se domnívá, že mu v Rusku hrozí pronásledování z politických a náboženských důvodů. Podle Ústavního soudu však Ministerstvo vnitra a obecné soudy správně vyhodnotily, že v případě stěžovatele reálné nebezpečí pronásledování z důvodů, které uváděl, v Rusku nehrozí. Ústavní soud také souhlasil se závěry obecných soudů, že stěžovatel je ze zákona vyloučen z možnosti udělení doplňkové ochrany pro osoby, kterým v cílovém státě hrozí porušení lidských práv, neboť byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin. Proto také v tomto řízení nemohly být posuzovány stěžovatelem vznesené obavy o život v případě vydání do Ruska, které nesouvisí s jeho politickým pronásledováním. Tyto byly již posuzovány v extradičním řízení a budou rovněž znovu posouzeny ministrem spravedlnosti, až bude dávat konečný souhlas k předání stěžovatele do Ruska.