Na naprosto nesmyslné byrokratické nařízení, kterému musí slušní podnikatelé čelit, upozornila anticena v sedmém ročníku. Finanční správa registrovala začátkem listopadu jen 28 nespolehlivých plátců daně z přidané hodnoty (DPH) z nichž jednadvacet patří do skupiny takzvaných ready-made společností. Registr nespolehlivých plátců souvisí právě s institutem ručení za DPH a vyplývá z novely zákona platné od ledna letošního roku. Před pár měsíci se přitom hovořilo podle slov zástupců tuzemské společnosti PREMIER system, zaměřené na vývoj a výrobu podnikových informačních systémů s funkcí takovéto případy odhalit, o desítkách tisíc nespolehlivých plátců DPH. Alarmující je existence obchodních transakcí, kdy spolehlivost ověřit nelze vůbec.

Finanční správa konkrétní jména dlužníků v seznamu nezveřejňuje. Název se v systému objeví až po zadání konkrétního údaje daňového identifikačního čísla (DIČ). Naráz jich lze zadat maximálně 20. Podle vyjádření společnosti PREMIER system se firmy dopouští zejména pochybení spojeného s uvedením neexistujícího sídla, pozdním podáním daňového přiznání nebo ignorováním úřadů. Mezi hříšníky vedou ready-made společnosti, které jsou obecně vnímány jako rizikovější. Časté změny majitelů a jednatelů firmy jsou dokladem nestandardního podnikatelského chování. „Ze zkušeností víme, že lustrování schopnosti obchodních partnerů splácet své závazky je časově velmi náročné. Neustálá kontrola insolvenčního rejstříku je ale nezbytnou činností, bez které se firmy vystavují zbytečnému riziku,“ tvrdí Boleslav Buzek, zakladatel a jednatel PREMIER system.

Případy, kdy nelze spolehlivost ověřit vůbec, existují

Jedná se o obchody, kdy není podnikatel připojen k internetu. „Například u nákupu pohonných hmot či nákupu za hotové ve stavebnictví. Běžná praxe. V takových případech spolehlivost protistrany člověk neověří, musí se jen spoléhat, že jedná s poctivou protistranou,“ uvažuje z vlastní zkušenosti podnikatel Jan Čurda ze Zlína.

Nominovat jednotlivé absurdní povinnosti mohl kdokoli