Podle něj se v oblasti mezi Roklanem, Luzným a Černou Horou za posledních 10 let znásobila hustota přirozeného zmlazení. Na hektaru plochy je tak více mladých smrků, než kolik by se jich vysázelo v případě uplatnění klasických lesnických postupů.

„Dnes je naštěstí jiná situace, než jaká byla před šesti nebo sedmi lety, kdy mnozí zpochybňovali to, že v horských smrčinách funguje přirozené zmlazení a prosazovali umělé zalesňování. Nové poznatky prokazují nejen existenci dostatečného množství nové generace lesa, ale i vlivy, které na její uchycení působí,“ říká náměstek ředitele Správy NP Šumava a současně spoluautor článku Martin Starý.

„Ve sledované lokalitě tedy mezi Roklanem, Luzným a Černou horou a to jak v částech Národního parku Bavorský les, tak i Šumavy, kde kůrovcové disturbance proběhly v devadesátých letech a po roce 2007, se za posledních deset let hustota zmlazení razantně zvýšila (v průměru ze 2290 ks/ha až na 4890 ks/ha). Stejně tak se ukázalo, že vliv pionýrských dřevin, jako bříz nebo jeřábů, není tak významný, jak se předpokládalo a je velmi krátký. Do tří let je přerostou smrky. Také těžba s odvozem dřeva, následovaná umělou obnovou v těchto polohách, tak nezlepšuje přírodní stav, ale naopak uměle mění přirozený vývoj těchto lesů,“ doplňuje Martin Starý. Přirozená obnova lesa má přitom jednu zásadní výhodu, je zadarmo.

„Na tomto území rostou solitérní smrky, které mají hlubokou korunu, na druhou stranu jsou zde k vidění shluky neprostupného mlází, kde dochází k velkému konkurenčnímu boji. Tím vzniká různě vysoký a různověký les, který si vytvoří sama příroda a nevzniká tu výšková monokultura, kterou by založil člověk,“ vysvětluje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.