Cesta k prvnímu energetickému reaktoru nebyla jednoduchá, ale přesto relativně rychlá. Projekt se rozběhl v roce 1949 a výstavba v obninském Lejpunského fyzikálním a energetickém institutu (dnes součást ruské korporace Rosatom) začala na podzim 1951. Kritičnosti potom bylo dosaženo 9. května 1954 po zavezení 61. z celkových 128 palivových souborů. Turbína Máňa (přezdívaná podle výrobce MAN) se poprvé roztočila 26. června s výkonem 1,5 MW a generátor dodal první elektřinu do sítě. V říjnu stejného roku se podařilo dosáhnout projektového elektrického výkonu 5 MW.

Za zmínku stojí, že vývoj projektu reaktoru probíhal pod vedením Nikolaje Dolležala, jehož otec měl český původ. Později byl Dolležal postaven do čela dnešního výzkumného ústavu NIKIET N.A. Dolležala (součást Rosatomu). Zde se zabýval vývojem jaderných reaktorů a stal se jedním z otců ruské jaderné energetiky.

Úctyhodné je to, že práce probíhaly paralelně na čtyřech samostatných projektech. V roce 1955 byl totiž v obninském výzkumném ústavu spuštěn rychlý reaktor BR-1 s nulovým výkonem), v roce 1956 tlakovodní reaktor VM a v roce 1959 rychlý reaktor VT chlazený slitinou olova a bismutu. Během čtyř let se tak zde objevily všechny typy reaktorů, které byly později důležité pro sovětskou jadernou energetiku a některé z nich i po 60 letech považujeme za inovátorské a očekáváme jejich komerční využití.