Rozhodčí doložky s transparentně označeným rozhodcem jsou běžně akceptovány jak Ústavním, tak Nejvyšším soudem jako platné. „Soudní exekutoři zahájí exekuci vždy až na základě nálezu rozhodce, termín neoprávněná exekuce není zákonným označením,“ uvádí Mgr. Lucie Valentová, mluvčí uskupení Exekutoři za spravedlivé exekuce, a dodává: „Kritiku exekucí rozhodčích doložek – kdy samotné exekuční řízení je zahájeno na návrh oprávněného a stát skrze svůj soud následně pověří konkrétního exekutora k jejímu provedení – tak obecně nepovažuji za oprávněnou, neboť exekutoři nejenže pouze vykonávají, ale ze zákona dokonce musí platnou a vykonatelnou rozhodčí doložku vykonat. V opačném případě by porušili zákon“.
Systém mimosoudního řešení s nezávislými rozhodci byl zaveden jako rychlejší alternativa soudního aparátu. Několik let fungoval výkonně (rozhodci vydávali přibližně 200 tisíc rozhodčích nálezů ročně, naproti tomu soudy stíhaly vydávat asi 400 tisíc soudních exekučních titulů). Minulý rok však Nejvyšší soud rozhodl o změně výkladu pravidel, když judikoval, že „byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc.
Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud třeba i dodatečně, nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu pro nepřípustnost zastavit.“ Tím ovšem exekuční soud nerozhoduje o samotné dlužné částce či povinnosti ji uhradit, ale pouze o procesní „bezvadnosti“, tedy jestli měl rozhodce pravomoc spor projednat a rozhodnout. Pokud soud exekuční řízení zastaví, oprávněnému nezbývá, než se dovolat svých práv před civilním soudem na základě nového žalobního návrhu; po případně vyhraném soudním sporu je oprávněn podat návrh na zahájení exekuce znovu. Důležitou otázkou, která se naskýtá, je běh promlčecí doby, neboť dlužník v rámci své procesní obrany zpravidla vznese námitku promlčení. Jak budou soudy o takové námitce rozhodovat, ukáže budoucí judikatura. Není bez šance ani alternativa, že stát bude muset převzít odpovědnost za škodu v důsledku změny judikatury.„Soudní exekutoři jsou v rámci výkonu své profese vystaveni rizikům podnikání jako kdokoli jiný – v případě zastavené exekuce musí soudní exekutor všechny své náklady pokrýt sám bez pomoci státu, a to i přesto, že rozhodnutí státu skrze jeho soud o změně výkladu pravidel exekuce rozhodčích nálezů nezpůsobil ani nemohl nijak účinně ovlivnit,“ konstatuje Mgr. Lucie Valentová.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
