V minulých dnech se na SČS opakovaně obracela média s žádostí o komentování záležitosti velmi nepříjemné pro klienty Komerční banky, a tedy i pro banku samotnou. Jak je známo, běžný klient se bez obtíží dostal k databázi klientů penzijního pojištění; dostupná data bylo dokonce možno upravovat. SČS se proto rozhodlo se formou odpovědí na nejčastěji kladené otázky k věci vyjádřit.

Předseda Dupal k tomu uvádí: „Pro klienta, spotřebitele je to jasné: V podobných případech má banka věc otevřeně sdělit a vysvětlit, informovat o přijatých krocích a opatřeních k nápravě a prevenci. Komunikovat jasně a stručně. Realita je ovšem jiná. Banky obecně volí taktiku co nejmenší medializace; zaměřují se (doufejme, že obvykle) na přímé řešení s konkrétními postiženými klienty. A to i v případech „násilných“ průlomů a ataků přes zabezpečovací bariéry do databází banky, což nebyl diskutovaný případ."

Ohledně zahraničních zkušeností Dupal k tomu doplňuje: „Únik dat se ve světě děje poměrně často, a je téměř vždy se spojen s úmyslným, hackerským narušením obranného systému banky. V takovýchto případech je ovšem také posuzováno, zda a jak banka sama chybovala ve vytvoření a aplikaci systému ochrany dat," a zakončuje: „Klient sám ale nemá možnost posoudit objektivně kvalitu obranných systémů „své“ banky. Je otazné, zda se v daném případě jednalo o nějaké jednorázové pochybení, to ale běžný klient opět těžko dokáže posoudit, takže věc nutně vnímá iracionálně, případně i emotivně."

K této zprávě přikládáme podrobnější komentář k jednotlivým otázkám. Podstatou celkového postoje SČS je vnímání způsobu komunikace uvedené banky, který byl velmi „nešťastný“. Vinu a zodpovědnost v zásadě přesouval na svého dodavatele informačních technologií. SČS bohužel vnímá, že bankovní sektor a poskytovatelé služeb finančního trhu obecně v podobných případech mají tendenci řešit problém „utajeně“, bez mediálního zviditelnění. Byť by se i takový přístup mohl pochopit, máme za to, že přispívá k obecné nedůvěře, ba averzi evropských občanů vůči bankovnímu sektoru. Oblast bankovních služeb je při tom pro každého občana, ať již z hlediska konečného spotřebitele, či jako podnikatele, naprosto zásadní, a nemůže se jí zříci.

A protože v minulých krizových letech došlo „obecně“ k výraznému selhání služeb bank z důvodu nezodpovědnosti mnohých z nich (ale zdůrazňujeme, že nejenom – též a možná především z důvodu nezodpovědnosti států, resp. jejich vlád!), je nasnadě, že prudce narostla tendence centrální evropské regulace.