Moderátor přivítal prvního hosta Ivo Šmoldase, který byl zcela původní profesí nakladatelský redaktor, nyní moderuje a překládá. „Do showbyznysu jsem byl zavlečen Halinou Pawlowskou, té se totiž nedá odolat, protože má sílu. Jednou mi zavolali z produkce, abych šel jako host do jejího pořadu. Domníval jsem se, že jsem náhrada za nějakého hosta, který zemřel, tak jsem si řekl, že nebudu zaskakovat za mrtvolu, a nepřišel jsem. Až později mi zavolali, abych přišel znovu a začali správně - honorářem. To jsem při své lakotnosti nemohl odmítnout," vyprávěl pan Šmoldas. „Vy jste lakotný?," zajímal se moderátor. „Ano, občas jsem skoupý i na slovo. Ale moje paní nás vyvažuje. Ona zase utrácí peníze za věci, za které já bych nedal ani halíř," dodal pan Šmoldas. Moderátora zajímalo, jestli pana Šmoldase někdy něco rozhodí, když pořád vypadá tak klidně. „Já jsem v podstatě neurotik. Někdy se dokonce sám polituju. Sedím si v koutku a říkám si: tak takhle jsi dopadl. Někdy se tak rozlítostním, že mě začne škrábat v krku," popsal barvitě host. „Vy jste prý často na venkově. Co tam děláte?," chtěl vědět moderátor. „Právě že nic. V tom je kouzlo venkova. Pořídili jsme si zvetšelou chalupu na dohled od Temelína, říkal jsem si, že tam se budeme hodit. Po půl roce, co jsme se přistěhovali, zkrachoval krám i hospoda, a tak už se tam nedá dělat nic, sedím na dvorku a trávím čas nicneděláním, což je někdy únavné," vysvětlil pan Šmoldas. Probrali spolu, zda je pan Šmoldas příznivcem bio životního stylu. „Chraň pánbůh, ne! Já jsem si jednou spočítal, že ať už je člověk příznivec zdravého životního stylu, nebo ne, stejně zemře," vysvětlil pan Šmoldas. Moderátora zajímalo, jestli má pan Šmoldas nějakou vášeň. „Nechám se vytrhnout uměním, filmem, obrazem… Ale když po pěti minutách v divadle zjistím, že mě bolí prdel, tak je jasné, že jsem tam neměl chodit. Na druhé straně se dokážu někdy i tak rozparádit, že jsem dojat," vyprávěl host. „Co vy ženě poskytnete doma náhradou třeba za to, že nejste sportovní typ?," chtěl vědět moderátor. „Občas se třeba snažím utlumit lakotu," vysvětlil host. „Co vás dokáže rozpumpovat do zábavy?," nadhodil moderátor. „Dneska jsem se rozpumpoval, když jsem byl na cétéčku. To jsem si říkal, že je to trénink na krematorium. Akorát jsem jim vyčetl, že mě tam šoupli nohama napřed. Stříkli mi do žil nějakou kontrastní látku, která mě měla prohřívat. A já opravdu cítil teplo a říkal jsem si: Teď vím, jak se cítí potrubí od horké vody."
Druhým hostem byla Karin Babinská - režisérka a scenáristka, která zazářila už se svým prvním filmem Pusinky. „Kritikům se to líbilo, ale diváků moc nepřišlo. A vy jste to viděl?," zajímala se režisérka. „Já to neviděl. Já do kina nechodím, abych byl pak tady vyvážený," vysvětlil moderátor. „Já jsem tím novým filmem chtěla hlavně potěšit. Abych nenatočila něco, z čeho by lidi šli domů zhroucení. Film „Křídla vánoc“ je o čtyřech přátelích, kteří si něco přejí, a pak se jim ta přání splní. Komediální nadhled se tam dostal už jen díky tomu, že jednu z rolí hraje David Novotný," prozradila Karin. „Já jsem puntičkářský nesnesitelný režisér. Asi jsem poslední režisér, který chodí s podrobným technickým scénářem, ale myslím, že to hercům vyhovuje," vysvětlovala dále Karin. Moderátora zajímalo, jak sháněla peníze na film. „Je to složité. Natáčeli jsme v zimě, v noci, v minus sedmnácti, bylo málo peněz. Žádné vyhřívané stany jako v Americe," popsala Karin. „Já jsem jednou točil léto v zimě a dávali nám kostky ledu do pusy, aby nám nešla pára od pusy. Já tohle nesnáším, já nejsem voják, ale herec. To bych raději mohl jít do Afghánistánu a vrátil bych se jako hrdina," vysvětloval moderátor. Režisérka prozradila, že herce odhadne během rozhovoru, a když ji pak herec během natáčení překvapí tím, že překoná její představy o jeho schopnostech, je prý hned dojatá. Dodala, že kromě filmu by ji bavila i divadelní režie. Popsala, že písnička Cesta, kterou napsal Richard Krajčo, původně pro film nebyla, ale že když ji Richard Krajčo do filmu nabídl, tak ji hned vzala, protože měla pocit, že tato písnička tam patří. „Nakonec jsem Richarda přemluvila, aby udělal muziku k celému filmu. Já jsem strašně neodbytná, když něco chci," popsala. Probrali spolu, že ji oslovil producent Hvězdných válek, zda by pro ně nenapsala scénář. „Pokud se jim bude líbit, budu ho točit, pokud se jim líbit nebude, vezmu si scénář a půjdu dál". „Tak kdybyste se s nimi dohodla a točila ten film, tak o to bych měl možná zájem. Tam bude americký komfort, to by mi vyhovovalo. Já se jim ale ozvu radši sám a vyřídím si to, vy byste to třeba zmotala," ukončil hovor s režisérkou Kraus.
Moderátor přivítal Jiřího Hříbala, muže, který umí napodobovat zvířata. „Já mám hrozně rád lidi, kteří umí napodobovat zvířata, hrozně jsem třeba obdivoval strýčka Jedličku," uvedl moderátor. „Jak jste se k tomu dostal?," chtěl vědět moderátor. „Když jsem měl děti, tak jsem zjistil, že je zaujaly různé zvuky. Začínal jsem kočkou. Pak jsem nasadil tvrdší zvíře, třeba kohouta. Tak jsem je ráno budil. Za což mě pak neměli rádi ani sousedi," prozradil pan Hříbal. „Když jste si řekl, že budete na děti jemnější, uměl jste jemnějšího kohouta?," chtěl vědět moderátor. Poté, co pan Hříbal předvedl ´jemného´ kohouta, ujistil ho moderátor, že to spíš znělo, jako kdyby bylo kohoutovi blbě. „Jednou jsem šel se šéfem po ulici a zaštěkal jsem. Jenže šel kolem pes a zakousl se mu do lýtka. Pak jsem nedostal prémie," prozradil dále pan Hříbal. Prohlédli si na plazmě obrázky různých zvířat a moderátor vyzval pana Hříbala, ať je zkusí postupně předvádět. „Například havran, když se v přírodě rozletí, zní nějak takhle…," předvedl věrohodně pan Hříbal havrana. Host prozradil, že jeho parketou jsou ale domácí zvířata. „Umím třeba žábu, odposlechl jsem ji u babičky na zahradě. Štvala lidi v okolí, protože byla trochu hlučná, teda ta žába". Zvukově pan Hříbal předvedl další zvířata - prase, ovci, kozu… „Vy máte u toho předvádění vždycky trochu výraz toho konkrétního zvíře. Teď jste měl třeba úplně kozí výraz," pronesl obdivně moderátor. „Co bylo pro vás nejtěžší se naučit?," chtěl vědět moderátor. „Nejnáročnější je pro mě holub. Když jsem jako dítě střílel vrabce, tak jsem jednou trefil i holuba. Pak jsem se snažil s těmi zbylými promluvit…," předvedl věrohodně pan Hříbal, jak si ´promlouval´ s holuby. Na závěr si host i moderátor společně zaštěkali.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
