Stěžovatelka se před správními soudy neúspěšně domáhala přezkumu rozhodnutí o zrušení pro ni příznivého závazného stanoviska Magistrátu Města Olomouc ve věci umístění novostavby Šantovka Tower. Toto rozhodnutí bylo vydáno Krajským úřadem Olomouckého kraje v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. Krajský soud v Ostravě přezkum odmítl s poukazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 75/2009-113 a na stejné rozhodnutí následně odkázal ve svém zamítavém rozsudku i Nejvyšší správní soud. Ve výše zmíněném rozsudku rozšířený senát dospěl k závěru, že závazná stanoviska vydaná podle § 149 správního řádu nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 zák. č. 150/2002 sb., soudní řád správní, neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75odst. 2 soudního řádu správního. Soudním přezkumem rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení se rozšířený senát nezabýval.

V rozsudku č. j. 4 As 42/2014-69, na který poukazuje stěžovatelka, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu správního řádu a bez připuštění jeho přímého přezkumu ve správním soudnictví by toto rozhodnutí nebylo možné soudně přezkoumat vůbec, neboť nebude podkladem pro následně vydané územní rozhodnutí (v tomto ohledu odlišil věc od případného rozhodnutí vydaného na základě odvolání podle § 149 odst. 4 správního řádu). Dále konstatoval, že se tato věc odlišuje od věci projednávané rozšířeným senátem ve výše zmíněném rozsudku. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí nyní napadeném ústavní stížností rozsudek č. j. 4 as 42/2014-69 označil za ojedinělé vybočení z rozhodovací činnosti soudu.