„Základem všech informací je podrobný monitoring lesa na 750 trvalých monitorovacích plochách rozmístěných v území ponechaném samovolnému vývoji. Zachycují podobu nejen vzrostlých lesů, pralesovitých zbytků ať smrkových či smíšených, ale i lesních mokřadů a rašelinišť, lesů pozměněných působením lýkožrouta smrkového nebo vytěžených a někdy znovu zalesněných nebo znovu samovolně vzniklých či právě vznikajících,“ říká spoluautorka publikace Pavla Čížková ze Správy Národního parku Šumava

Text přináší také porovnání historických informací o šumavských lesích dosud jinde a v tak širokém kontextu nepublikované.