V průběhu posledních dnů se množí otázky sdělovacích prostředků týkající se mého stanoviska ke vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Tento záměr, o němž jsem byl svým nadřízeným před několika týdny informován, vnímám jako rozhodnutí vedení policie, které budu respektovat. Realizace připravované reformy nebude jednoduchá, ale je rozhodně v podmínkách našeho útvaru zvládnutelná. Nemyslím, že by organizační změna, spočívající zejména ve spojení dvou policejních útvarů, automaticky znamenala negativní ovlivňování zpracovávaných případů – naopak.

Co mě v souvislosti s aktuálním děním mrzí, jsou výroky v různých médiích, týkající se našeho útvaru. Mnozí jej hodnotí jako nevýkonný, z něhož unikají informace, a který si nezaslouží důvěru. Snad si mohu dovolit vyslovit názor, že s takovým hodnocením zásadně nesouhlasím. Přitom nezastírám, že na ÚOKFK nejsou a nebyly žádné problémy, nicméně s obdobnými problémy se potýkají i jiní. Ve vztahu k našemu útvaru je však jejich interpretace velice zavádějící a tendenční.

V souvislosti s úniky informací jsou zpravidla zmiňovány čtyři případy. Jde o kauzy: Petržílek, Kotrč, Jach a Holub. Bývalý vedoucí odboru analytiky a informatiky útvaru Jan Petržílek byl zadržen v listopadu 2013. Do současné doby případ nebyl pravomocně ukončen a navíc by se toto řízení mělo týkat jeho působení u BIS, nikoliv ÚOKFK. Rostislav Kotrč byl soudem nepravomocně zproštěn obžaloby a případ tak není pravomocně ukončen. Bývalý pověřený náměstek útvaru Jiří Jach je v médiích spojován s kauzou Vidkun. Podle mých informací však pouze podal vysvětlení, kdy nebyl ani zadržen, ani z ničeho obviněn. Radek Holub je vazebně stíhán, kdy s ohledem na minimum mně dostupných informací nezbývá než ctít presumpci neviny a vyčkat na pravomocné rozhodnutí.