Motoristé s oblibou nahlížejí na cyklisty jako na potížisty. Tomu nejednou odpovídá i jejich chování vůči nim. Vítěz případného vzájemného měření sil je však bohužel předem jasný. Přitom zdaleka neplatí, že viníkem vážných nehod je vždy bicyklista. Statistiky nehod vyšetřovaných Policií ČR v roce 2016 uvádějí, že došlo celkově k 3 982 nehodám s účastí cyklistů, z toho 1 506 (tedy 38 %) zavinil někdo jiný. Oživot přišlo celkově 40 osob, 17 z nich (43 %) vinou jiného účastníka silničního provozu. Rovněž tak cizím zaviněním utrpělo při uvedených nehodách 43 % osobtěžké a 37 % lehké zranění.   

Čím tedy motorista potěší cyklistu? Především tím, že se k němu bude chovat ohleduplně. Za řídítky – stejně jako za volantem – přece také sedí člověk. Jízda na kole má přece jen svá specifika. Už jen udržet rovnováhu a pokud možno přímočarou stopu, bez kličkování a vlnění se. Především při jízdě nízkou rychlostí úkol téměř nadlidský. Automobilisté by proto měli cyklisty předjíždět s dostatečným bočním odstupem. Například ve Francii stanoví přímo dopravní předpisy, že odstup od jedoucího cyklisty musí být ve městě alespoň 1 metr, při jízdě mimo ně dokonce metr a půl. Mnohdy musí cyklista náhle vybočit, protože se pohybuje po krajnici či samém okraji vozovky, kde může snadno narazit na nečekanou překážku – například kámen či díru. V plné rychlosti nemá jinou volbu, než se pokusit o úhybný manévr. Dostatečný boční odstup předjíždějícího automobilu mu může zachránit život. Navíc cyklisté nemívají své kolo vybaveno zpětným zrcátkem. Pokud se v těsné blízkosti od něho neočekávaně objeví předjíždějící kamion či autobus, může překvapený bicyklista zareagovat nepřiměřeně situaci. Nemluvě o poryvu větru, který sám o sobě může způsobit, že cyklista ztratí rovnováhu a havaruje.