Žalobce přihlásil v roce 2010 u Úřadu průmyslového vlastnictví užitný vzor k jím vymyšlené součástce lisovacího stroje. Protože se v důsledku svého neúspěšného podnikání dostal do neschopnosti splácet půjčky, bylo vůči němu zahájeno exekuční řízení. Žalobce se po státu domáhal náhrady údajné škody, která mu měla vzniknout tím, že nemohl v důsledku exekučního zatížení svých práv přenechat dalším subjektům oprávnění k užívání užitným vzorem chráněné součástky, a to za odměny ve výši 8 milionů Kč ročně. Žalobce jmenoval dva subjekty, které měly mít o tuto součástku zájem.
Zájmy státu v tomto sporu hájil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tomu se v průběhu řízení podařilo prokázat, že ani jeden ze žalobcem označených subjektů neměl zájem o pořízení tzv. licencí na užívání součástky, ale pouze zvažovali případné odkoupení užitného vzoru, což však zase nechtěl žalobce. Soud proto žalobu zamítl. Nadto poukázal na skutečnost, že omezení možnosti žalobce disponovat s užitným vzorem nebylo zapříčiněné libovůlí exekutora, ale pouze žalobcem, který dobrovolně neplnil závazky vůči svým věřitelům. Městský soud v Praze rozsudek potvrdil jako správný.
ÚZSVM se ve složité kauze musel vypořádat i s neobvyklou problematikou autorských práv a průmyslových práv. Současně se potvrdilo, že rozhodnutí státu hájit své zájmy primárně prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců a nepředávat kauzy drahým advokátním kancelářím, je správné a vede k účelnému nakládání s veřejnými prostředky. Ostatně samotná míra úspěšnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dlouhodobě přesahuje 90 %.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
_profil_top.jpg)
