Újma mu měla vzniknout tím, že ačkoliv muž nesouhlasil, byla mu poskytnuta krevní transfúze kvůli život ohrožujícímu zdravotnímu stavu. Jeho stav byl následkem protestní hladovky. Důvodem odmítání krevní transfúze však nebyly náboženské, či jiné závažné důvody. Současně žalobce chtěl odškodnit za to, že byl po dobu transfúze fixován, a to z preventivních důvodů, aby si nezpůsobil další zranění.
Soud I. stupně se pečlivě zaměřil na zjišťování stavu žalobce v době poskytnutí lékařské péče a seznal, že na straně státu nedošlo k žádnému pochybení. Lékaři poté, co žalobce vyslovil nesouhlas s poskytnutím lékařské péče, podrobili žalobce psychiatrickému zkoumání, které potvrdilo, že žalobce není ve stavu způsobilém řádně posoudit důsledky svého rozhodnutí, kterým ohrožoval nejen své zdraví, ale i život. Soud proto konstatoval, že ze strany státu nedošlo k porušení žádné povinnosti a naopak tím, že žalobci byla poskytnuta lékařská péče, naplnil stát svou povinnost řádně pečovat o život a zdraví svých občanů, a to zvláště těch, kteří jsou z rozhodnutí trestních soudů omezeni ve svobodě pohybu ve věznicích. Žaloba byla zamítnuta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
