Stěžovatelé jsou právnická a fyzická osoba. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 7. 2022 schválil dohody o vině a trestu, které uzavřeli státní zástupce a oba stěžovatelé jako obžalovaní. Trestná činnost spočívala zjednodušeně uvedeno v tom, že úředníci Energetického regulačního úřadu byli vědomě uvedeni v omyl tím, že jim stěžovatelé úmyslně nepravdivě uvedli údaje ohledně zprovoznění celkového instalovaného elektrického výkonu fotovoltaické elektrárny („FVE“) a nepravdivého uplatnění navýšeného instalovaného výkonu. Tímto jednáním stěžovatel získal pro stěžovatelku (společnost) neoprávněné zvýhodnění v podobě lepší výkupní ceny platné ještě pro rok 2010, a to pro celé období garantované podpory. Na základě uvedených nepravdivých údajů stěžovatel rovněž zajistil, aby provozovatel regionální distribuční soustavy začal vyplácet uvedené FVE státní dotace ve formě zelených bonusů, a to na základě vyúčtování a vykazování neuskutečněných dodávek elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Dále stěžovatelem páchaná trestná činnost spočívala v tom, že za stěžovatelku (jako její jednatel) požádal o úvěr a takto získané prostředky měly být určeny pro dostavbu první a druhé etapy výstavby FVE, byť v době žádosti o úvěr byly uvedené etapy již dokončeny a stěžovatel od začátku věděl, že takto z úvěru získané finanční prostředky ve výši 20 mil. Kč použije právě na výstavbu třetí etapy s plánovaným navýšením instalovaného výkonu. Jednání stěžovatelů bylo právně kvalifikováno jako zločin podvodu, za který byl oběma uložen peněžitý trest a stěžovateli současně trest zákazu činnosti. Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání poškozené České republiky - Ministerstva průmyslu a obchodu rozhodl vrchní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek krajského soudu částečně zrušil a uložil stěžovatelům zaplatit poškozené na náhradě majetkové škody dané částky.

Ústavními stížnostmi, které Ústavní soud spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku vrchního soudu s tím, že jím měla být porušena jejich ústavně zaručená práva. V rámci dohod o vině a trestu, které byly uzavřeny mezi stěžovateli a příslušným státním zástupcem, byli poškození se svým nárokem zcela odkázáni na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V rámci obou dohod o vině a trestu je totiž  vysvětleno, že výši škody nebylo možno určit. Podle stěžovatelů vrchní soud nepřípustně zrušil rozsudek krajského soudu a rozhodl znovu o náhradě škody.