III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a částečně také rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, neboť jimi došlo k porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva na vedení trestního řízení a na potrestání způsobem, který je určen zákonem a dále právo být stíhán jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon ve spojení s právem na řádný proces. Ve zbytku byla stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel napadl prostřednictvím ústavní stížnosti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým mu byl sice snížen trest odnětí svobody, ale zároveň došlo ke zpřísnění trestu zákazu řízení motorových vozidel ze dvou na tři roky. Stěžovatel ve svém dovolání následně namítal především porušení zásady zákazu reformationis in peius (rozhodnutí k horšímu v odvolacím řízení), spočívající ve zpřísnění trestu zákazu činnosti v odvolacím řízení, ačkoli nebylo státním zástupcem podáno odvolání v neprospěch stěžovatele. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné a uvedl, že trest uložený krajským soudem nelze vnímat jako přísnější, jelikož zároveň se zvýšením trestu zákazu činnosti došlo i k zásadnímu zmírnění trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, a tudíž k celkovému zhoršení postavení stěžovatele v odvolacím řízení nedošlo.