Stěžovatel podal návrh na zastavení exekuce. Vymáhaná pohledávka totiž podle něj již dříve zanikla jednostranným započtením. Stěžovatel ještě před zahájením exekučního řízení písemně oznámil oprávněnému (v tomto řízení vedlejší účastník), že má vůči němu dvě pohledávky ve výši 6 378 447,15 Kč a 245 732,09 Kč. Stěžovatel však v oznámení o započtení neurčil, kterou ze svých dvou označených pohledávek započítává vůči pohledávce vedlejšího účastníka.

Obvodní soud pro Prahu 8 návrh na zastavení exekuce zamítl, protože podle něj nebylo možné uzavřít, že stěžovatelova pohledávka skutečně existuje v uvedené výši.

Městský soud v Praze a Nejvyšší soud rozhodly, že je započtení neurčité, a proto k němu nelze přihlížet. Jejich rozhodnutí vychází z judikatury Nejvyššího soudu, která vznikla ještě za účinnosti starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Tato judikatura uvádí, že při započtení více vzájemných pohledávek musí započítávající osoba určit, které pohledávky se mají započíst.