„Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu vítám, protože se shoduje s dlouhodobým postojem Ministerstva spravedlnosti ve věci narovnání platů soudců. To bylo ve více než 96 procentech případů vyřešeno dohodou o narovnání. Verdikt zároveň pomůže uzavřít i soudní spory těch, kteří na dohodu nepřistoupili, protože soudy mají povinnost při svém rozhodování nález Ústavního soudu respektovat,“ uvedl ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Spor, který přerostl až v ústavní stížnost, se týkal požadavku na zpětné doplacení části platu konkrétního soudce. Jádrem rozhodování byla otázka, zda v případě, kdy Ústavní soud v minulosti zrušil koeficient, podle kterého se vypočítává plat soudců (dvouapůlnásobek průměrné měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře), se právní úprava automaticky vrací ke koeficientu dřívějšímu (trojnásobek). A dále otázka, od kdy se takový výpočet použije: zda až od samotného zrušení Ústavním soudem, či zda by měl být vztažen i na dobu před vyhlášením.  Primární argumentací České republiky jakožto hlavního účastníka řízení byla namítaná nemožnost „obživnutí“ a zpětné aplikace ustanovení zákona, které bylo změněno úpravou, kterou Ústavní soud prohlásil za protiústavní, a to zejména s ohledem na právní jistotu a legitimní očekávání. Tento závěr Ústavní soud ve svých nálezech zastával opakovaně.